Pamětní síň Jana Preislera

Pamětní síň představuje život jednoho z nejvýznamnějších malířů přelomu 19. a 20. století. Vystaveny jsou kresby, skici, osobní věci (vysvědčení, fotografie, výtvarné potřeby). Expozice je doplněna nábytkem z mistrovy pracovny.

K této expozici máme připravený doprovodný program pro školy Preislerův ateliér.

„Český malíř a grafik Jan Preisler se narodil 17. února 1872 v Popovicích u Berouna v rodině Josefa Preislera, slévače pracujícího v železárnách v Karlově Huti. Jeho matka Antonie, rozená Vilhamová, byla dcerou domkáře a hutníka z Popovic. Jan byl nejstarším ze čtyř dětí manželů Preislerových.

Do školy Preisler chodil nejdříve do Karlovy Huti u Popovic. Tam zaujal svými kresbami svého učitele kreslení, který o Preislerově talentu pověděl řediteli školy Kozlovi. Ten pak společně s profesorem brněnské techniky Řehořovským, poslancem Neumannem a ředitelem železáren v Králově Dvoře Kratochvílem přesvědčili Preislerovy rodiče, aby svého syna poslali na studia umění do Prahy, kde by se mu od nich dostalo finanční podpory.

V roce 1887 Preisler odešel do Prahy, kde začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole, pod vedením profesora Františka Ženíška, se kterým ho pojil velmi přátelský vztah. V té době si také společně s Karlem Špillarem zařídil vlastní ateliér v budově Malostranské záložny. Preisler byl už od doby studií členem výtvarného spolku Mánes, pro který navrhl několik tiskovin, několik let spolupracoval také na vydávání časopisu Volné směry, který redigoval.

V roce 1902 se Preisler společně se svým přítelem Antonínem Hudečkem vydal na studijní cestu po Itálii, která znamenala významnou změnu v jeho tvorbě, při zpáteční cestě se pak ve Vídni setkali s Auguste Rodinem. V roce 1905 Preisler pomáhal zorganizovat výstavu Edvarda Muncha v Praze, o rok později navštívil Paříž, kde se seznámil s dílem Paula Gauguina.

V roce 1903 se Preisler stal externím profesorem kresby aktu na Uměleckoprůmyslové škole, od roku 1913 byl profesorem na Akademii, kde vedl všeobecná studia, od roku 1917 byl profesorem speciální školy tamtéž. Na svých přednáškách zdůrazňoval hlavně dějiny českého národa a potřebu kontinuity umění a historie, kterou považoval za hlavní prvek umělecké tvorby. Byl rovněž zastáncem pravdivosti v umění a zobrazování témat bez sentimentu a nadsázky.

V letech 1910 až 1912 Preisler pracoval na výzdobě Palackého sálu Obecního domu v Praze. Jeho práce se skládala z monumentální kompozice postav v symbolistickém duchu.

V roce 1914 se Preisler oženil s Boženou Pallasovou, která pocházela z pražské řemeslnické rodiny. Měli společně dvě děti, syna Jana a dceru Boženu.

Preislerovým typickým tématem bylo téma Černého jezera, ve kterém se zjasnila a uvolnila jeho paleta. V tomto tématu se Preisler zabýval pocity moderního člověka, pocitem vykořenění, touhy splynutí s přírodou, nostalgií i očekáváními, zobrazil poetické metafory lidského života tehdejší doby.

Preisler byl jedním ze zakladatelů moderního českého umění. Byl ovlivněn hlavně impresionismem a secesním symbolismem, vytvořil svůj osobitý styl s výjimečnými symbolistickými prvky. Ve svém díle byl Preisler významně ovlivněn tvorbou soudobých básníků, především pak Antonína Sovy, Otokara Březiny, Karla Hlaváčka a Julia Zeyera, kteří stavěli svoji poezii i prózu na tajemném světě fantazie a jemných představ romantismu. Preisler dokázal zobrazit nejen melancholické touhy, ale také nenaplněné erotické žádosti a podtóny, byl malířem osudových a zásadních událostí.

Preisler zemřel na zápal plic 27. dubna 1918 v Praze. Na svou žádost nebyl pohřben na vyšehradském Slavíně, ale v v rodinné hrobce na hřbitově v Králově Dvoře – Počáplích u Berouna.“

Autorkou textu je Martina Glenn, www.artmuseum.cz

Pohled do expozice