Muzeum Českého krasu v Berouně | http://muzeum-beroun.cz

Co přineslo „Čekání na tramvaj“?

Reportáž | 6. 5. 2011 |

Happening Čekání na tramvaj proběhl na berounském náměstí vůbec poprvé. Už nyní ale víme, že bude zrealizován i příští rok. Díky této akci jsme také bohatší o další zajímavosti, o které se s vámi rádi podělíme.

Kdo čeká, ten…

Ve 14 hodin se otevřela vrata Jenštejnského domu a ven vyšli účastníci v kostýmech. Někteří si na nich dali opravdu záležet. Cestujících se před muzeem sešlo ze začátku šest. Posléze se k nim přidal průvodčí Berounské elektrické dráhy a skupinka dětí ze školní družiny ze Závodí. Jednou jsme obešli náměstí a zastavili se u kašny, kde jsme si stoupli do řady vedle kolejnice. Průvodčí nám prodal jízdenky a začali jsme vyhlížet tramvaj.

Po delší době jsme začali být nervózní. Tramvaj ne a ne přijet. Průvodčí nás sice ujišťoval, že tramvaj tu bude každou chvíli, ale někteří z nás začali pochybovat. Pan Rynda sledoval netrpělivě staré kapesní hodinky, které už od rána ukazovaly půl sedmé. Začínal být nedočkavý. Podle jeho cestovního kufru, hole a lehkého kabátu jsem usoudil, že jede asi do lázní. Dále na tramvajovém ostrůvku čekaly dvě slečny. Oblečeny byly věru slavnostně. Podle jejich slov směřovaly na Plzeň. Určitě na delší dobu, když měly také kufr, plný samých důležitých drobností. Na náměstí čekala ještě jedna slečna. Podle historického kostýmu, který měla na sobě, bych ji tipoval na herečku berounského divadla. My si s ženou naopak naplánovali výlet za město. Lákalo nás posezení v přírodě. S sebou jsme vzali i naše domácí zvířátko – potkánka. Ten už byl taky v klícce celý netrpělivý. Těšil se, až bude venku. Ještě jsme vzali gramofon na kliku, když bychom chtěli přehrát nějakou tu desku. Při tom všem čekání mi také v ruce připadal těžší a těžší. Poslední v řadě byly ještě děti ze školní družiny.  Paní vychovatelka je také vzala na menší výlet za město. Vždyť bylo krásně!

Ručička hodin na Plzeňské bráně se už dávno opustila čtvrt na tři. Tramvaj pořád nikde. Napadlo mne, že bychom si mohli zkrátit dlouhou chvíli poslechem gramofonu. Jakmile se po náměstí rozezněla skladba Riverside Blues, zachtělo se nám tančit. Čekání bylo tedy příjemně zpestřeno alespoň hudbou. Deska ale po chvíli dohrála a přenoska s jehlou se v drážce zastavila…

Hodiny z Plzeňské brány ukazovaly půl třetí. Navíc ještě začalo pálit slunce. Průvodčí nás pořád ujišťoval, že tramvaj přijede každou chvíli. Začaly se ale objevovat první stížnosti. Cestovatel Honza Rynda už chtěl přikládat ucho ke kolejím, ale bylo mu to průvodčím zakázáno. Nemohl přeci dopustit, aby byla ohrožena bezpečnost pasažérů! Cestovatel se alespoň opět podíval na své cibule, které opět ukazovaly půl sedmé, což ho příliš neuklidnilo. Právě když atmosféra začala houstnout a jako cestující jsme byly nadmíru nespokojení, všiml si nás kolemjdoucí reportér Petr Kološ, který o tom natočil živý vstup.

Po dalším čekání se nám průvodčí omluvil, že tramvaj nedorazí. Nevěděl, zda došlo k nějaké nepříjemnosti na trati nebo to bylo způsobeno tím, že se mu zastavily hodinky. Rozhořčení na nejvyšší možnou míru jsme tedy z nástupiště odešli. Muselo se jet vlakem…

Živý vstup

Petr Kološ, Český rozhlas Region, 6. 5. 2011

Video z happeningu


Několik zajímavostí o futuristických pohlednicích

Jak bylo napsáno v článku Živý obraz „Čekání na tramvaj“, akce byla inspirována jednou pohlednicí ze série Beroun v Budoucnosti. Pohledy jsou známé celkem tři. Jeden zobrazuje tramvajovou dopravu na berounském náměstí, na druhém brázdí řeku Berounku parníky a třetí ukazuje, jak se nad městem křižují vzducholodě. Do muzea se nám dostala i jedna fotografie, na které je vidět právě pohled s tramvajemi. Od původního pohledu se liší tím, že není nadepsán textem Beroun v budoucnosti.

Několik informací o historických pohlednicích „měst v budoucnosti“ nám poskytla paní Ilona Voráčková, sběratelka starých pohlednic Zdic a Hořovic.

„Tyto pohlednice patří z tvorby zlatého času pohlednic, tj. z počátku 20. století, určitě k nejzajímavějším, které byly tenkrát vydávány. Některé málo viděné kusy dosahují na filokartistických aukcích vysokých částek. Teď si dovolím citovat z knihy „Města v budoucnosti“ od Jiřího Poláka z roku 2000.“

„Budoucnost na pohlednicích se nejvíce objevovala v prvních deseti až patnácti letech 20. století, tedy v době nadšení z nových převratných vynálezů. Pro filokartisty je nástup nového století zlomovým též ve změně řešení rubové strany pohlednice. Během relativně krátkého času vystřídalo tzv. dlouhou adresu, roztaženou po celé ploše zadní strany, racionální rozdělení na část určenou pro adresu a část vymezenou pro sdělení odesílatele. Je tomu tak dodnes. Nicméně, nejspíš ze setrvačnosti, je u některých futurologických pohlednic zachováno volné místo pro řádky i na obrazové líci. Také technika tisku se změnila. Zatímco v 80. a 90. letech 19. století dominovala tisku pohlednic litografie – grafická technika uměleckého rázu, pro začátek 20. století a následující roky je charakteristické hojné užívání světlotisku. Jde o technologii, již jsou pohlednice s futurologickými vizemi tištěny nejčastěji.“

„V knize se můžeme i dočíst, jaké motivy a představy byly zobrazeny právě na pohlednicích s futurologickým motivem – kromě zmíněné tramvaje v ulicích či na náměstí to byly např. lanovky, jízda nad hlavami chodců, motocykl v ulicích, šlapací kolo, volný let balonem, vzducholodě nebo parník.“


Odkaz na tento příspěvek: http://muzeum-beroun.cz/04/2011/tramvaj11/

Citace:

muzeum: Co přineslo „Čekání na tramvaj“?. Muzeum Českého krasu [online]. 15.4.2011 [cit. 31.10.2020 ]. Dostupné z http://muzeum-beroun.cz/04/2011/tramvaj11/.

Copyright © 2011 Muzeum Českého krasu v Berouně. Všechna práva vyhrazena.
Muzeum Českého krasu ochotně poskytne jakékoliv texty či obrázky nacházející se na této internetové stránce pro vzdělávací nebo propagační účely, nicméně si vyhrazuje právo na to, aby bylo k těmto položkám uvedeno příslušné autorství a aby jakémukoliv zveřejnění předcházelo písemné povolení.