Muzeum Českého krasu v Berouně | http://muzeum-beroun.cz

Tak nám zabili Ferdinanda…

výstava | 27. 5. - 28. 10., vernisáž 27. 5. v 17:00 | Muzeum Českého krasu, Husovo nám. 87, Beroun

Muzeum Českého krasu v Berouně připomene 100. výročí vypuknutí 1. světové války (1914 – 1918) výstavou Tak nám zabili Ferdinanda…, která je k vidění od 27. května 2014 ve výstavních prostorách Jenštejnského domu.

Úspěšný atentát na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este 28. června 1914 posloužil jako vhodná záminka k rozpoutání válečného konfliktu, k němuž se schylovalo mezi evropskými mocnostmi již léta. Všeobecná mobilizace ze dne 31. července odvedla z Berouna na frontu všechny muže narozené v letech 1877–1892. V průběhu války se ale věk odvedenců postupně rozšiřoval a pohyboval se mezi lety 1865–1900. Všichni povolaní muži se hlásili v kasárnách 88. pěšího pluku v Berouně, na frontu odjelo bojovat

3 870 mužů.

Už na podzim roku 1914 začaly probíhat ve městě první válečné rekvizice, které se vztahovaly na koňské potahy a povozy, v následujících letech přibylo obilí, seno a sláma, kovy (zrekvírovány byly zvony z kostela sv. Jakuba a kostela Panny Marie). Některé berounské slévárenské a strojírenské podniky podléhaly vojenskému dohledu a musely se přeorientovat na výrobu munice. Ve Stehlerově tkalcovně na Závodí pletli zaměstnanci pro vojáky slaměné bačkory.

Náklady spojené s vedením války začala vláda řešit vypisováním tzv. válečných půjček, celkem jich vyhlásila 8, z berounského obecního rozpočtu za tímto účelem odešlo celkem 75 000 K.

Ani daleko od frontových bojů nezůstali místní ušetřeni válečných hrůz. První ranění začali lazaretními vagóny přijíždět už pár měsíců po vyhlášení konfliktu. V prostorách dívčí a chlapecké obecní školy a chlapecké měšťanské školy (dnes vše 1. ZŠ Jungmannova) vznikl vojenský lazaret. Ošetřovna fungovala také v budově zimní hospodářské školy na Závodí (dnes SOU Hlinky). V Berouně našla azyl i řada polských uprchlíků, kteří utíkali před frontou z Haliče, měli nárok od státu na peněžní dávky pomoci a místní úřady jim dokonce zařídili při reálném gymnáziu vyučování dětí. V Berouně bylo možné potkat také válečné zajatce z táborů v Králově Dvoře, jejich práce využívali zejména v berounských textilních závodech.

Na podzim roku 1918 zhoršila válečné utrpení místních epidemie španělské chřipky. Kvůli nedostatku žáků byly berounské školy na několik týdnů uzavřeny.

Po skončení válečného konfliktu se musel rodící československý stát postarat o spoustu válečných invalidů. Jako kompenzaci za utrpěná zranění v boji uděloval stát válečným invalidům jakožto monopolní prodejce tabáku trafiky. Vojenští vysloužilci i invalidé získávali také povolení ke hře na flašinet, kterou si vydělávali na živobytí. I v Berouně vznikla v roce 1921 Československá obec legionářská s cílem pomoci legionářům po návratu z války a také informovat veřejnost o činnosti legií a jejich přínosu pro vznik československého státu. Už krátce po válce přistoupilo město k vybudování pomníku obětem války, který slavnostně odhalilo v roce 1924 na náměstí.

Výstava Tak nám zabili Ferdinanda… bude vystavovat svědky výše uvedených událostí, například válečné půjčky, mobilizační vyhlášky, prádlo ze zajateckého tábora v Králově Dvoře, sádrový model pomníku padlým se sochou Záboje od Karla Opatrného atd. Tyto trojrozměrné předměty doplní také archiválie z fondů Státního okresního archivu v Berouně, které jsou špičkovou ukázkou fungování rakouského státního aparátu za válečného stavu.

V samostatné výstavě v prostorách Konírny pak bude od června věnována pozornost ženskému údělu za 1. světové války.

Doprovodný program pro děti – Cesta do války

  • Na pokladně mohou rodiny s dětmi požádat o speciální kufříky. Prohlídka s nimi bude mnohem zajímavější. Naleznete v nich průvodce výstavou, pastelky, obyčejnou tužku a gumu. Dále čepici brance, který odchází do války. Pokud by byla nuda, můžete si zahrát i karty. Na památku si z kufříku domů odnesete pracovní list i některou pohlednici.

Muzeum Českého krasu v Berouně připomene 100. výročí vypuknutí 1. světové války (1914 – 1918) výstavou Tak nám zabili Ferdinanda…, která bude k vidění od 27. května 2014 ve výstavních prostorách Jenštejnského domu.

Úspěšný atentát na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este 28. června 1914 posloužil jako vhodná záminka k rozpoutání válečného konfliktu, k němuž se schylovalo mezi evropskými mocnostmi již léta. Všeobecná mobilizace ze dne 31. července odvedla z Berouna na frontu všechny muže narozené v letech 1877–1892. V průběhu války se ale věk odvedenců postupně rozšiřoval a pohyboval se mezi lety 1865–1900. Všichni povolaní muži se hlásili v kasárnách 88. pěšího pluku v Berouně, na frontu odjelo bojovat

3 870 mužů.

Už na podzim roku 1914 začaly probíhat ve městě první válečné rekvizice, které se vztahovaly na koňské potahy a povozy, v následujících letech přibylo obilí, seno a sláma, kovy (zrekvírovány byly zvony z kostela sv. Jakuba a kostela Panny Marie). Některé berounské slévárenské a strojírenské podniky podléhaly vojenskému dohledu a musely se přeorientovat na výrobu munice. Ve Stehlerově tkalcovně na Závodí pletli zaměstnanci pro vojáky slaměné bačkory.

Náklady spojené s vedením války začala vláda řešit vypisováním tzv. válečných půjček, celkem jich vyhlásila 8, z berounského obecního rozpočtu za tímto účelem odešlo celkem 75 000 K.

Ani daleko od frontových bojů nezůstali místní ušetřeni válečných hrůz. První ranění začali lazaretními vagóny přijíždět už pár měsíců po vyhlášení konfliktu. V prostorách dívčí a chlapecké obecní školy a chlapecké měšťanské školy (dnes vše 1. ZŠ Jungmannova) vznikl vojenský lazaret. Ošetřovna fungovala také v budově zimní hospodářské školy na Závodí (dnes SOU Hlinky). V Berouně našla azyl i řada polských uprchlíků, kteří utíkali před frontou z Haliče, měli nárok od státu na peněžní dávky pomoci a místní úřady jim dokonce zařídili při reálném gymnáziu vyučování dětí. V Berouně bylo možné potkat také válečné zajatce z táborů v Králově Dvoře, jejich práce využívali zejména v berounských textilních závodech.

Na podzim roku 1918 zhoršila válečné utrpení místních epidemie španělské chřipky. Kvůli nedostatku žáků byly berounské školy na několik týdnů uzavřeny.

Po skončení válečného konfliktu se musel rodící československý stát postarat o spoustu válečných invalidů. Jako kompenzaci za utrpěná zranění v boji uděloval stát válečným invalidům jakožto monopolní prodejce tabáku trafiky. Vojenští vysloužilci i invalidé získávali také povolení ke hře na flašinet, kterou si vydělávali na živobytí. I v Berouně vznikla v roce 1921 Československá obec legionářská s cílem pomoci legionářům po návratu z války a také informovat veřejnost o činnosti legií a jejich přínosu pro vznik československého státu. Už krátce po válce přistoupilo město k vybudování pomníku obětem války, který slavnostně odhalilo v roce 1924 na náměstí.

Výstava Tak nám zabili Ferdinanda… bude vystavovat svědky výše uvedených událostí, například válečné půjčky, mobilizační vyhlášky, prádlo ze zajateckého tábora v Králově Dvoře, sádrový model pomníku padlým se sochou Záboje od Karla Opatrného atd. Tyto trojrozměrné předměty doplní také archiválie z fondů Státního okresního archivu v Berouně, které jsou špičkovou ukázkou fungování rakouského státního aparátu za válečného stavu.

V samostatné výstavě v prostorách Konírny pak bude od června věnována pozornost ženskému údělu za 1. světové války.


Odkaz na tento příspěvek: http://muzeum-beroun.cz/05/2014/tak-nam-zabili-ferdinanda/

Citace:

muzeum: Tak nám zabili Ferdinanda…. Muzeum Českého krasu [online]. 5.5.2014 [cit. 18.9.2021 ]. Dostupné z http://muzeum-beroun.cz/05/2014/tak-nam-zabili-ferdinanda/.

Copyright © 2011 Muzeum Českého krasu v Berouně. Všechna práva vyhrazena.
Muzeum Českého krasu ochotně poskytne jakékoliv texty či obrázky nacházející se na této internetové stránce pro vzdělávací nebo propagační účely, nicméně si vyhrazuje právo na to, aby bylo k těmto položkám uvedeno příslušné autorství a aby jakémukoliv zveřejnění předcházelo písemné povolení.