Barrandien očima Oldřicha Hamery

Na zcela ojedinělé výstavě v Muzeu Českého krasu v Berouně jsou z umělecké tvorby Oldřicha Hamery vybrána díla, která úzce souvisejí s motivy trilobitů, zkamenělin a hornin. Beroun jako „hlavní město Barrandienu“ si propojení přírodního bohatství viděné očima umělce takového formátu dozajista zaslouží. Kromě těchto prací výstava prezentuje také jakýsi průřez vývoje Hamerovy tvorby od šedesátých let až po současnost. Představuje jeho práce v technice aktivní a strukturální grafiky, v monotypu a také kresby.  Instalace propojuje svět umění a svět neživé přírody tak, jak to ukazuje Hamera ve svých grafických listech. Příroda přechází do umění a umění do přírody jako naturalia do artificalií v manýristických sbírkách, kde přesné hranice mezi jednotlivými obory ještě neexistovaly.

Obraz, který si autor výstavy zvolil za motiv celé výstavy je inspirován specifickou stavbou hlavového štítu trilobita druhu Bergamia precedens. Půlkruhovitá hlava s typickou perforací Oldřicha Hameru inspirovala natolik, že se právě tento trilobit, vyskytující se v Barrandienu, stal symbolem výstavy s názvem „Barrandien očima Oldřicha Hamery“.

Více z ukázky autorovy tvorby .

„V Hamerových monotypech lze vystopovat mokrost jeskyní, ve kterých bydlí macarát, zápasy mikrobů a plísní, vůni slisované fauny a flóry hornických šachet, kde kape ze stěn a v koutě se lesknou změtené dráty a kabely. Avšak téměř v každém Hamerově monotypu je trilobit, ten krásný pozdrav z prvohor, otisk, které se podobá lidskému kostlivci, rozdrcenému hornickému kahanci, šněrování husarského kabátce, trilobit jako Hamerův podpis a znělka, která obloukem přešla do barrandovských skal a odtud do Hamery a přes jeho ruce do grafiky.“

Bohumil Hrabal: Pocta Barrandovi

Na zcela ojedinělé výstavě v Muzeu Českého krasu v Berouně jsou z umělecké tvorby Oldřicha Hamery vybrána díla, která úzce souvisejí s motivy trilobitů, zkamenělin a hornin. Beroun jako „hlavní město Barrandienu“ si propojení přírodního bohatství viděné očima umělce takového formátu dozajista zaslouží. Kromě těchto prací výstava prezentuje také jakýsi průřez vývoje Hamerovy tvorby od šedesátých let až po současnost. Představuje jeho práce v technice aktivní a strukturální grafiky, v monotypu a také kresby.  Instalace propojuje svět umění a svět neživé přírody tak, jak to ukazuje Hamera ve svých grafických listech. Příroda přechází do umění a umění do přírody jako naturalia do artificalií v manýristických sbírkách, kde přesné hranice mezi jednotlivými obory ještě neexistovaly.

Jako mineraloga fascinoval Hameru kámen svým různorodým povrchem a kresbami, které jsou v kameni skryty, svoji neopakovatelností a svým tajemstvím. Umělec se svůj údiv a vytržení nad přírodními krásami snaží přeložit do jazyka výtvarného umění, ale zároveň zachovat onen pocit, který v něm svět neživé přírody vyvolává. Ve svých strukturálních grafikách vytváří „kamenné řeky“, zachycuje podobu jaspisu nebo vzhled jehliček zlatého rutilu zapuštěných v křišťálu, které se v grafickém listu mění na „Venušiny šípy“. V Hamerových grafikách ožívají prvohorní trilobiti, kteří jsou nejen Hamerovou znělkou, za niž je označil Hamerův přítel Bohumil Hrabal, ale jsou i jakýmsi mementem mori, které upozorňuje člověka na prchavost jeho vlastní existence. Hamerovy grafické listy jsou liduprázdné, Hamera neřeší situace lidského života, jeho tématem nikdy není člověk. Mluvit a jednat nechává trilobita a jak sám říká: „Trilobit dostává lidský rozměr“. Z Hamerových grafických listů na nás dýchá svět dávno minulý, svět prvohorní a druhohorní fauny a flóry, svět manýristické Prahy, svět a vědecká práce Joachima Barranda, ale také Hamerova bohatá sběratelská a životní zkušenost, která našla cestu do výtvarného umění.

Hamera se narodil 3. 3. 1944 v Úvalech u Prahy. V roce 1964 nastoupil jako strojní zámečník do Středočeských strojíren, kde potkal Vladimíra Boudníka, který ho zasvětil do práce s grafickými technikami. Pomocí nich pak Hamera začal zachycovat to, co ho už od malička zajímalo nejvíce, svět mineralogie, geologie a paleontologie. Přes Boudníka se Hamera seznamuje i s Bohumilem Hrabalem po jehož boku prožije více než 30 let života a stává se jedním z vydavatelů jeho samizdatové literatury.

Vedle své grafické práce se Hamera věnuje také užitému umění. Je autorem několika grafických značek a grafického řešení domu mistra Jana Husa v Kostnici. Jako restaurátor se podílel na obnově významných památek České republiky. Svými grafikami je zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze, ve sbírkách Pražské plynárenské, Polabského muzea v Nymburce, v Pratt Graphics Centru v New Yorku a dalších. V roce 2010 nakladatelství Triáda vydává Máchovo životní dílo Máj a Hamera se ujímá grafického zpracování snových motivů. Proniká do nitra Máchovy rozhárané duše, jeho poutnictví a motiv věčné cesty opakuje v různých variacích. Každý si v nich jistě najde svůj cíl, stejně jako na výstavě obrazů Oldřicha Hamery v Muzeu Českého krasu v Berouně.

Eva Čapková, kurátorka výstavy