Případ Václava Talicha

Přednáška autora poslední knihy o Václavu Talichovi, která v se zabývá Talichovým dirigentským působením za protektorátu a v poválečných letech.  Přednáší PhDr. Jiří Křesťan, CSc.

O knize, jejím autorovi a samozřejmě o Václavu Talichovi si s PhDr. Jiřím Křesťanem, CSc. povídala Jiřina Leitnerová:

Historik přiblíží své putování proti proudu času za Václavem Talichem

Bude téma přednášky vycházet z obsahu knihy, kterou jste o V. Talichovi napsal?

Opravdu uvedu posluchače do světa, do něhož jsem se v knížce vydal. Především do let druhé světové války, kdy Múzy byly umlčovány či vábeny ke službě vládcům. I Václav Talich musel nastoupit svou cestu „údolím ponížení“.

Při čtení knihy si člověk uvědomí, kolik jste musel prostudovat materiálu, abyste získal ucelený obraz o době i osobnosti dirigenta. Jak dlouho Vám trvalo zpracování podkladů do konečné podoby?

Text o Talichově případu je „vedlejším produktem“ mého téměř tři desetiletí trvajícího výzkumu osobnosti Zdeňka Nejedlého  Zaujalo mě, jak osudově se jejich životy protnuly. Vysedával jsem celé dny v archivech a knihovnách, měl jsem možnost bádat i v Moskvě…

Objevil jste nějaké dosud neznámé informace o V. Talichovi?

Měl jsem v rukou dokumenty badateli dosud nevyužité, třeba o vyšetřování jeho údajné kolaborace, hojně jsem využil i neznámé osobní korespondence. Nejvíce si cením toho, že jsem byl aspoň krátce či zprostředkovaně v kontaktu s pamětníky – s Ivanem Medkem či s Talichovou dcerou Vítou Dejmalovou, měl jsem možnost vyzpovídat také obávaného Karla Vaše, který měl dirigenta v květnu 1945 několik hodin ve své moci.

Překvapilo Vás něco z jeho života nebo ze vztahů ať už z uměleckých nebo politických kruhů?

Let historika strojem času bývá plný překvapení. Vládce světa i křehké umělce naleznete mnohdy v nečekaných situacích. Zajímá mě také, jak se mění vnímání událostí podle toho, kdo je vypráví. Podařilo se mi snad zpochybnit některé mýty, přežívající kolem Talicha. Například o jeho zatčení, kdy měl být potupně veden městem v poutech a pod bodáky. Nebyl.

Přednášel jste už někde o V. Talichovi? Pokud ano, jaký měla přednáška ohlas?

Knížku jsem představoval v Praze, v Havlíčkově Brodě a v Jihlavě, několikrát jsem byl v Českém rozhlase. Je příjemné pobýt s lidmi, které zajímají podobné věci.

V Berouně je V. Talich známou osobností, očekáváte nějaké provokativní nebo komplikované otázky?

Podívejte se, já nejsem soudce. Názory jiných mě obohacují. Psali jsme si o tom s vynikajícím talichovským badatelem Milanem Kunou. Je jasné, že některé věci budeme vnímat každý trochu jinak, vzájemně se ale respektujeme. Talichovi berounští ctitelé jsou zajisté stejně kultivovaní jako ti londýnští z Dvořákovy společnosti, kteří vydávají můj text o Talichově případu ve svém časopise. A komplikované otázky? Není hanba, když historik přizná: „Nevím.“ Minulý svět přece neobnovíme v jeho úplnosti, nemůžeme se na něj ani podívat očima těch, kteří už tu nejsou. To neznamená, že bychom se o to neměli pokoušet.

Napsal jste tři knihy, pracujete už na shromažďování podkladů pro další? Prozradíte nebo alespoň naznačíte, o čem bude?

Nápady postupně zrají, popravdě řečeno nyní nevím, který z nich mě v nejbližší době osloví. Přiznám se, že jsem se po nesmírném vypětí nad monografií o Z. Nejedlém musel naučit trochu odpočívat.