Muzeum Českého krasu v Berouně | http://muzeum-beroun.cz

Víkendový seminář hry na perkuse

seminář | 15. a 16. 10. 2016, vždy od 9:00 do 17:00 hod. | Muzeum Českého krasu, Husovo nám. 87, Beroun

Závazná přihláška bubnování

Na tuto akci je třeba se předem objednat na produkce@muzeum-beroun.cz nebo na tel. čísle 601 374 208. Cena semináře je 700 Kč.

Po úspěšné akci Bubnování v Geoparku, která proběhla několikrát o letošních prázdninách se Muzeum Českého krasu dohodlo s Janem Bískem na víkendovém kurzu bubnování. Účastníci si vyzkouší  techniku hry na konga, bongo, timbales, cajon a malé perkuse . Budou se učit, jak hrát jednodušší karibské a brazilské rytmy a využívat perkuse v současné hudbě různých žánrů. Účastníci nepotřebují vlastní nástroje, znalost hry na ně, ani předchozí hudební praxi. Seminář je vhodný pro hudebníky, hrající na jiné hudební nástroje a v jiných stylech, i pro nehudebníky, kterým se líbí  karibská a brazilská hudba a chtějí si vyzkoušet, ji hrát. Účastníci semináře na konci dostanou nahrávky v mp3 s výsledky své práce. K dispozici budou noty a videoukázky hry nejlepších perkusistů.

Abychom pana Bíska přiblížili návštěvníkům, naše milá kolegyně Jiřina Leitnerová s ním k prázdninovému Bubnování sepsala zajímavý rozhovor, který vyšel i v Berounském deníku. Zde Vám ho nabízíme k přečtení:

Hrál premiérům i hlavám východních mafií, teď bubnuje i pro vás

Co vás přivedlo do Berouna?

Práce a hudba. Okolo je průmysl a Jazzdock mám 30 minut od domu.

Kdybyste měl porovnat Sokolov, odkud jste se přistěhoval, a Beroun, jak by to dopadlo?

Beroun za sebou nemá násilný odsun většiny obyvatel, kteří jej vybudovali, nemá okolo vytěžené doly, není v něm obrovská nezaměstnanost, nízké mzdy, ani perspektiva blízkého konce všeho, co jej živí. Elektrárna, chemička i šachta v Sokolově dnes mají čtvrtinu zaměstnanců a za pár let skončí. Navzdory tomu má již roky perfektně fungující kulturní středisko, dva divadelní soubory, divadelní festival, filmový festival, etnický festival, rockový festival, klubovou scénu dotovanou a kontrolovanou městem a poslední roky výbornou taneční školu. Oblíbené jsou dvě obrovské venkovní akce s návštěvností přes 30 000 lidí, Slavnost ohňostrojů a Hornická pouť. Sokolov je součástí projektu Mitte Europa a připravuje se na stavbu knihovny, která se nevejde na zámek a blokuje vystavení zlatého pokladu. Stejně jako Beroun má dobře fungující muzeum, ZUŠ a k ní soukromé alternativy. Galerií má méně, protože by do nich nikdo nechodil. Sokolov byl domov, Beroun je bohatý exil, nemůžu si tu zvyknout. Jsem ekonomický imigrant, asi proto v létě bubnuji venku.

Čím jste chtěl být jako dítě?

Kosmonautem, ale tvrdili mi, že to nepůjde. Byl jsem neohrabaný, neuměl výmyk a uplaval jen 50 metrů. Nebylo nic platné mé přesvědčování, že ve stavu beztíže výmyk udělám a na orbitálních stanicích těžko budou mít větší bazény. Kosmonaut musí být ohrabaný, já nevěděl, kde se nechat ohrabat, tak nejsem kosmonaut.

Kdo nebo co vás přivedlo k hudbě?

V 17 letech se mi zalíbila elektrická kytara, zvukem i tvarem, a stálý zájem fanynek o muzikanty. Vyměnil jsem tenisovou raketu za kytaru a začal cvičit 6 hodin denně. Za krátko mi došlo, že hudba je magie, kterou chci objevovat a sloužit jí a ostatní není důležité. Jazz obrátil můj život naruby.

Zajímavě je vaše spojení s hudbou a psychoterapií. Čemu dáváte přednost?

Ničemu, jsou to dva světy, které si nepřekážejí. Spojení hudby a psychoterapie se ale důsledně vyhýbám. Tzv. muzikoterapie mi připadá divná. Je karikaturou hudby i terapie. Pomocí muzikoterapie lze obejít mnoho psychických obran a působit přímo na nevědomí klienta, aniž by bylo vyžádané nebo on věděl, že se to děje, což je neetické, protože terapii dělá dohoda na léčbě a ne účast na bubnování. Byl jsem na semináři, kde se paní lektorka pustila na základě několikaminutové práce s novým klientem i do psychiatrické diagnostiky. Zahrajte strnule a bez rytmu na buben a je z vás psychotik, když zatlumíte zvonec po úderu, máte úzkostnou poruchu. Druhým, opačným, extrémem je, že klient sedí s ostatními půl dne v kruhu, řeže do nenaladěného bubnu, na který jej nikdo neučí hrát, a je vystaven opakované sugesci o tom, jak bude zdravý. Tohle nikdy dělat nebudu. Hudba čaruje sama a přestane, když ji začnete zneužívat. Jsem o mnoho déle hudebník než terapeut a některé standardy ve své práci nehodlám měnit.

Zaujal mě Školchestr. Kdy vznikl nápad a jaké má využití?

Nápad vytvořit skupinu z perkusistů vznikl 17. května 2005 na workshopu Luise Conteho, fenomenálního kubánského perkusisty, v Praze. Chtěl jsem ukázat žákům ZŠ přitažlivou formou, že hudba je i pro ně a složit z nich školní orchestr. Prospěšný byl hlavně dětem s afektivními poruchami, ale postupem času se v něm smíchali všichni. Dnes Školchestr nefunguje, za to letní bubnování, ať u řeky, nebo v muzeu ano.

Jak vznikl nápad na bubnování v Berouně?

První bubnování před 4 lety byla snaha říci, že tu jsem a rád bych dělal ve městě něco užitečného. Prvním, kdo přišel, byla má budoucí žákyně na kytaru, po ní místní čarodějnice, co si vše musela nejdříve nacítit (nebo jak to říkala), pak dva opilí bezdomovci, po kterých jsem čistil celý večer bubny. Následovala nadšená orientální tanečnice, maminky s kočárky a dál si to nepamatuji, za celé léto šlo o desítky lidí. Polovina se vracela i na další termíny. Bubnování u řeky výrazně zvyšovalo odolnost lektora, v muzeu je klid.

Kdo o něj má zájem? Myslím věkové složení, atd.

Je vymyšlené tak, aby zájem měli všichni. Někdo na hodinu ze zvědavosti, jiný na roky z nadšení. Aktivními, tedy vystupujícími, členy Školchestru byli hudebníci od 8 do 82 let. Přemýšlím nad programem pro vězení a roky dělám výchovné koncerty pro školy.

Objevil jste nějaký zvláštní talent?

Objevil jsem mnoho talentů. Nikdo z nich se moc nevyvíjel a stačilo jim předvádění se v muzikálech a různých soutěžích. Dnešní mladé ročníky přeceňují talent a podceňují píli.

Na svých stránkách píšete, že v Berouně nemáte svoji jazzovou skupinu. Uvažujete o jejím založení?

Spíš uvažuji o tom, že udělám nábor a pokusím se znovu vytvořit Školchestr ze zájemců o hru na perkuse, kteří by se chtěli zlepšovat a později vystupovat.

S kým v současnosti hrajete?

Hraji s kdekým, od Karlových Varů po Prahu, ale daleko méně a hůř, než chci. V Berouně zkouší nové trio s Irenou Ekrtovou a Lenkou Javorskou. V repertoáru máme populární jazzové, karibské, popové a jiné skladby. Je to taková ideální kolonádní skupina, jen Beroun nemá kolonádu.

Kde všude a při jaké příležitosti jste hrál?

Vystupoval jsem už asi úplně všude, pod mostem, na náměstích, v klubech, kavárnách, čajovnách, na festivalech, zámcích nebo v drahém hotelu. Hrál jsem několika premiérům, hlavám východních mafií, íránskému filmovému štábu, pasákům a prostitutkám, hercům na festivalu, mentálně postiženým, pomáhal s perkusemi zlepšit motorické funkce pacientů po mrtvici, nebo v Sokolově s orchestrem vítal německé delegace.

Na jaké vystoupení vzpomínáte nejraději?

Na vystoupení v Aši před dávnými lety, kdy se najednou stalo, že ruce hrály, co se jim chtělo a já na sebe odněkud ze shora jen užasle zíral a o nic se nesnažil. Už se mi pak nic podobného nikdy nestalo.


Odkaz na tento příspěvek: http://muzeum-beroun.cz/09/2015/vikendovy-seminar-hry-na-perkuse/

Citace:

Lada Nestoridou: Víkendový seminář hry na perkuse. Muzeum Českého krasu [online]. 28.9.2015 [cit. 8.12.2022 ]. Dostupné z http://muzeum-beroun.cz/09/2015/vikendovy-seminar-hry-na-perkuse/.

Copyright © 2011 Muzeum Českého krasu v Berouně. Všechna práva vyhrazena.
Muzeum Českého krasu ochotně poskytne jakékoliv texty či obrázky nacházející se na této internetové stránce pro vzdělávací nebo propagační účely, nicméně si vyhrazuje právo na to, aby bylo k těmto položkám uvedeno příslušné autorství a aby jakémukoliv zveřejnění předcházelo písemné povolení.