Výstavou VIDA – ve stínu chce Muzeum Českého krasu věnovat pozornost špičkové slovinské pianistce, Vidě Talichové, rozené Prelesnik, manželce žijící ve stínu světoznámého dirigenta, a předložit otázky, které její životní příběh přináší.
Příběh Vidy Talichové je o lásce, oběti a odvaze, ale také bolesti, hořkosti a zapomnění. Její ženská role byla pro tehdejší společnost samozřejmá, přesto, a možná právě proto, nás dnes její osud zneklidňuje.
Výstava není životopisným přehledem zapomenuté umělkyně. Více než ztracená a zapomenutá fakta nabízí otázky, které, času navzdory, zůstávají stále aktuální: otázku rovnosti životních příležitostí, jež provází osudy mnoha talentovaných žen počátku 20. století. Dále: je vůbec možné rozpoznat vliv společenského stereotypu od svobodné volby? A nakonec: jak obtížné je žít za hranou zářícího kuželu reflektorů, které s sebou přináší sláva?
Základem, na kterém stojí výstava VIDA – ve stínu, jsou dopisy Václava Vidě, které Muzeum Českého krasu získalo z pozůstalosti Talichovy rodiny péčí muzikologa PhDr. Milana Kuny, DrSc., který Vidu Talichovou přesvědčil, aby dopisy muzeu darovala. Její podmínkou ale bylo, že musí zůstat po dobu dvaceti let po její smrti nepřístupné. Veřejnosti se tyto dopisy představují vůbec poprvé, výstava uvede jejich kompletní soubor.
Ačkoliv nám dopisy nabízí velice osobní vhled do citlivého prostoru partnerského vztahu jednoho z nejslavnějších světových dirigentů první poloviny 20. století, cílem jejich zveřejnění není snaha odhalit šokující senzace ani touha po hledání „štiplavých“ detailů z intimního života.
Stručný životopis Vidy Talichové
Vida Prelesnik se narodila ve slovinské Lublani 4. května 1886. Vystudovala učitelský ústav a poté hru na klavír na pražské konzervatoři. S Václavem Talichem se seznámila v Lublani v době, kdy zakládal soubor, z něhož vznikla slovinská filharmonie. Po svatbě Vida získává místo na hudební akademii Glasbena matica, čímž se stává součástí slovinského kulturního obrození. Když Václav odjíždí studovat do Lipska a do Milána, aby si doplnil své dirigentské vzdělání, Vida vyučuje klavír, což se stane jediným rodinným příjmem. Po narození syna Václava se rodina stěhuje do Plzně, kde se Talich stává dirigentem v městském divadle.
První světová válka Vidě znemožní navštěvovat milovanou rodinu ve Slovinsku, smrt sestry Minky v roce 1917 je pro Vidu zdrcující. V době, kdy se Václav stává stálým dirigentem České filharmonie, se narodí dcera Víta. Václav hodně cestuje, nejdříve jsou to pouze zájezdy, později odjíždí na tři roky do Stockholmu, kde nakonec naváže úzkou spolupráci na dalších deset let. Přichází i dlouhé pobyty v Glasgow a mnohé další. V této době se rodina vídá pouze při návštěvách a společných dovolených, každodenním kontaktem jsou pouze dopisy. Dlouhé hodiny, dny a roky osamění jsou neúprosné. Lekcí piana ubývá stejně jako času a sil s rostoucími dětmi a láska k hudbě se postupně smrskává pouze na poslech rozhlasových koncertů a pročítání partitur.
Rodina kupuje vilu v Berouně. Za druhé války Václavova kariéra vrcholí, k Filharmonii mu přibude ještě Národní divadlo a Pražská konzervatoř. Zakládá hudební festival, který později ponese název Pražské jaro. Svou pozornost věnuje práci a manželé se sobě vzdalují.
S koncem války přichází zlom, když je Václav obviněn z kolaborace. Přestože mu obvinění nejsou prokázána, jeho pracovní vytížení už nikdy není jako dřív. Po Únoru se uzavírá domů do Berouna. Poté ještě získává angažmá v Bratislavě, následuje dílčí spolupráce s Českou filharmonií. V roce 1955 odchází na odpočinek a o šest let později umírá. Vida navštěvuje rodinu své sestry ve Slovinsku, kde se cítí být doma. V závěru života přichází o zrak. Umírá 7. prosince 1976.
VIDA – ve stínu tvoří součást 44. ročníku festivalu Talichův Beroun, jehož tématem pro rok 2026 jsou femme fatale – osudové ženy.
Vernisáž 24.9.2026 od 17 hodin.
VIDA – ve stínu
Muzeum Českého krasu, Husovo nám. 87, Beroun
25. 9. 2026 – 3. 1. 2027
Výstava se koná za finanční podpory města Berouna.
|
Vytisknout tiskovou zprávu
