Od konce minulého roku působí v Muzeu Českého krasu nový historik. Jeho práci, zájmy i koníčky Vám přibližujeme v následujícím textu.
Jak dlouho už v Berouně žijete?
Jsem rodák z Prahy, kde žiji celý život. V Berouně mám ale rodinné kořeny. Pocházela odtud moje prababička. Můj dědeček sem proto jezdíval před Druhou světovou válkou na prázdniny. Můj prapradědeček, Eduard Mejstřík, vlastnil dům v ulici Na klášteře, ale ten je dnes už zbořen. Byl také členem městské rady a za jeho funkčního období byla postavena nová radnice. Moc mě potěšilo, když jsem jeho jméno našel na pamětní desce ve vstupní hale radniční budovy. Proto je pro mě příchod do Berouna i návratem k rodinným kořenům.
Jaký vztah máte k regionu?
Berounsko je jednou z nejzajímavějších a na historii nejbohatších krajin naší vlasti. Najdeme zde tajemné a bájemi opředené Koněpruské jeskyně, Tetín a Sv. Jana pod skalou, kudy kráčely nohy světců, sídla králů jako byl Nižbor nebo Točník, u Loděnice bitevní pole přemyslovských knížat a na Karlštejně duchovní střed nejen Českých zemí, ale i střední Evropy, všude rozesetá svědectví mohutného hospodářského rozmachu Čech v 19. a první polovině 20. století i místa, nerozlučně spjatá s kulturními osobnostmi našeho národa: Liteň Svatopluka Čecha a Václava Beneše Třebízského, Jungmannovy Hudlice či Králův Dvůr Jan Preislera. A mohli bychom jmenovat mnoho dalších pamětihodností kraje.
Jaké máte koníčky?
Moje koníčky jsou spjaty právě s historií. Hodně čtu, rád jezdím i chodím na výlety, hlavně po Čechách a Moravě. Největším koníčkem je pro mě už od 18 let historický šerm. S naším šermířským uskupením se věnujeme husitské době, konkrétně představujeme vojenskou hotovost husitské Prahy. Snad budeme mít někdy příležitost ukázat naši husitskou jednotku na některé z muzejních akcí. Ale nebojte se, tentokrát přijdou husité v míru.
Jaká je vaše funkce v muzeu?
V muzeu pracuji na místě historika a kurátora sbírek výtvarného umění, historie, fondu Václava Talicha a dalších sbírkových souborů. Z titulu této funkce se starám jednak o správu sbírek, zápůjčky předmětů a samozřejmě o rozmnožování sbírek, jednak připravuji výstavy a další muzejní akce. Důležitou součástí mojí práce je i badatelská činnost, zaměřená na historii nejen Berouna, ale i celého Českého krasu.
Co vás na práci baví?
Vždycky jsem měl rád historii. Mám to štěstí, že koníček se mi stal prací, alespoň nakolik je to v zaměstnání možné. Je úžasné, že mohu bádat nad minulostí našeho města, našeho kraje i naší země. Zároveň je ale práce v muzeu velmi tvůrčí, protože je třeba vymýšlet a realizovat nejrůznější akce pro veřejnost, počínaje výstavami, přes přednášky a pořady pro děti a konče třeba muzejní nocí. Člověk pak musí přemýšlet, jak to udělat, aby návštěvníkům zpřístupnil poznatky zajímavým a pokud možno i zábavným způsobem. I to mě baví.
A pak je tu práce se sbírkami. Procházejí vám přitom rukama věci, kterých se dotýkali naši předkové. Člověk cítí nejen obdiv, ale i závazek zachovat a zpřístupnit toto bohatství naší minulosti současným a budoucím generacím.
Jak jste se k práci v muzeu dostal?
Vlastně velmi prostě. Po studiu jsem pracoval pět let v muzeu v Říčanech u Prahy na místě historika a správce depozitáře. V loňském roce jsem se dozvěděl, že se na stejné místo hledá pracovník do berounského Muzea Českého krasu. Beroun jsem znal již tehdy, věděl jsem, že je to je staroslavné královské město s úžasně zachovalým opevněním. Řekl jsem si, že v takovém městě by práce historika mohla být velmi zajímavá. Nuže, přihlásil jsem se do výběrového řízení a byl jsem přijat.
Připravujete v muzeu nyní nějakou akci?
V muzeu se pořád něco děje. S kolegy si vzájemně pomáháme s přípravou výstav i dalších akcí. Nyní připravuji na 12. 3. od 18 hodin poutavé vyprávění o Janu Smiřickém ze Smiřic. Byl důležitou postavou husitské doby a měl zajímavý a v posledku tragický osud. Narodil se někdy před rokem 1400 v chudé rodině ve východních Čechách. Už na počátku husitské revoluce se přidal ke kalich,u což mu umožnilo nevídaný společenský vzestup. Během dvaceti let se z bezvýznamného rytíře stal jeden z nejbohatších mužů země. Proslul jako vynikající válečník, který dokázal sám vzdorovat mnohem silnějším soupeřům, i jako obratný politik, který jednal na císařských dvorech. Nakonec se mu stala osudovou srážka s Jiříkem z Poděbrad. Povídání o něm doplním také promítáním obrázků a map. Kniha o Janu Smiřickém bude také v prodeji na pokladně muzea.
Také pracuji na výstavě obrazů Berouna od malíře Antonína Porketa, který naše město zobrazil tak, jak vypadalo před sto lety. Výstava by měla začít koncem dubna. V dlouhodobějším výhledu pracuji na výstavě k 750. výročí založení Berouna, na výstavě připomínající 100 let od vypuknutí 1. světové války a teď právě studuji stará vyobrazení Berouna a zabývám se historií opevnění města.
|
Vytisknout tiskovou zprávu
