Výstava ukazuje různorodost a krásu odrůd křemene i význam křemíku a jeho sloučenin pro přírodu i naši civilizaci. Jako si nedovedeme přestavit život bez uhlíku, neměli bychom téměř nic z věcí okolo sebe bez křemíku. Technické aplikace jsou rozděleny do několika tématických celků podle skupin lidských činností a zvláštní prostor je věnován výrobě a použití krystalů, skel, keramiky, karborunda a silikonů. Stovky převážně leštěných vzorků achátů a jaspisů z celého světa ukazují rozmanitost přírodních forem jediné chemické sloučeniny – SiO2. Estetický účinek je zvýšen při jejich pozorování binokulárním mikroskopem – v kameni bývají skryty celé dosud neznámé světy, jejichž makrofotografie výstavu doplňují.
Tato výstava má vlastní webové stránky na adrese: kremen.muzeum-beroun.cz
Pazourkový pěstní klín, elektrická žehlička, střešní okno, mobilní telefon, tepelná izolace či láhev piva. Co mají tyto předměty společného? Na jejich počátku byl ve všech případech nerost křemen nebo některý jeho příbuzný. Křemen hraje nezastupitelnou roli v přírodě i v lidských civilizačních vymoženostech. Ať už je to kopřiva, laminátová loď či řízená střela: bez křemene by nebyly tím, čím jsou.
Křemen a jeho rodinu najdeme téměř všude okolo nás. 
Někdy ve své čisté podobě (třeba v digitálkách nebo v jiskřiči, kterým zapalujeme plyn), někdy přetavený do podoby, o jejímž původu v křemeni vědí všichni (například skla), ale často v podobách tak vzdálených, že o nich ví jen odborníci. Křemen a jeho příbuzní silikáty (křemičitany) a jejich směsi tvoří páteř stavebnictví. O cementu si pamatujeme, že se vyrábí z vápence: není to však celá pravda, protože beton je silikát! Křemík získaný z křemene je základem elektroniky, bez něho by nebyl počítač, mobil ani současný pohon trolejbusů. Silikáty jsou základem keramiky, z níž každý zná porcelán a cihly, ale keramikou jsou třeba i destičky, chránící raketoplán před plazmatem o teplotě několika tisíc stupňů. Skleněná vlákna nás hřejí i chladí, spojují města i státy, ale jsou po nich přenášeny údaje i uvnitř novějších automobilů. Řekne-li se silikony, lid si nejspíše představí nějakou „vylepšenou“ herečku. Bez silikonů bychom však dobře neutěsnili různá potrubí, neslepili akvárium, ani by bez nich nemohl v těle nemocného pracovat kardiostimulátor. Křemen a jeho příbuzní nás pomáhají bavit, chrání nás, bydlíme v nich, pereme v nich, vaříme v nich, ba co víc, jíme a pijeme je, často aniž bychom o tom věděli. Starověk a středověk přisuzoval křemeni zázračné vlastnosti, rozsah jeho dnešního použití však předstihuje nejsmělejší představy našich předků.
A v přírodě? Žádný jiný nerost na světě nemá v repertoáru tolik převleků rozdílných tvarem i barvou jako křemen. Rozmanitost zejména achátů a jaspisů je snad nekonečná. Jejich krása však bývá skrytá v nevzhledné hroudě a ožívá teprve přispěním lidského umu – kámen je třeba šikovně rozříznout, vybrousit a pečlivě vyleštit. Estetický účinek se ještě zvýší při pohledu binokulárním mikroskopem – v kameni často objevíme celé dosud neznámé světy, jejichž makrofotografie výstavu doplňují.
Podívejte se na reportáž o výstavě v Pardubicích
Reportáž o výstavě v Pardubicích – Toulavá kamera, Česká televize
|
Vytisknout tiskovou zprávu
V Muzeu Českého krasu v Berouně otevřeli 20. dubna výstavu „Křemen a jeho rodina“. Autory jsou Jiří Šura a Petra Přidalová (na snímku) a s nimi spolupracovali na realizaci rozsáhlé a zajímavé výstavy pracovníci muzea.
Jsou tu nejen nejrůznější krásné exponáty broušených polodrahokamů, ale dovídáme se – někdy až překvapivě – o využití křemíku v nejrůznějších oborech. Výstava je doplněna fotografiemi, jejichž autor objevuje v kamenech skrytou krásu jakoby abstraktních ornamentů. Výstava potrvá až do 28. srpna 2011.