Hana Hrabáková
POVÍDKY KE KÁVĚ III.
aneb Jak jsme mohli přežít bez mobilu
Hana Hrabáková v předchozích dvou letech úspěšně publikovala již dva díly cyklu „Povídky ke kávě“ a letos přichází s další částí této povídkové série. Autorka oslovuje čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova „ze života“. Podtitul aktuální povídkové knihy „Jak jsme mohli přežít bez mobilu“ jasně napovídá, okolo čeho se její humorné texty tematicky točí. A nutno dodat, že střet ženy zralého věku s moderními výdobytky techniky není tím jediným tématem. Povídky opět často zabrousí do zákoutí rodinného života, vztahů mužů a žen, domácích mazlíčků, vzpomínek na to, jaký byl svět „kdysi“. Hana Hrabáková dobře ví, o čem píše. Vždyť jen literárně vypointovala to, co čtenářky a čtenáři také zažívají a co jim život někdy nelítostně servíruje. Nikdy ale nechybí nadhled a jiskřivý humor.
HANA HRABÁKOVÁ se narodila 23. 1. 1962 v Berouně, otec veterinář, matka účetní. Dětství strávila v Popovicích a na Křižatkách. V Berouně nastoupila do 2. ZDŠ, vystudovala gymnázium a pedagogickou nástavbu. Prošla několika zaměstnáními. Zprvu pracovala jako učitelka v mateřské škole, pět let pak učila ve Zvláštní a pomocné škole v Králově Dvoře, dále působila jako sociální pracovnice v Českém Červeném kříži, kde se podílela na vzniku Azylového domu Berounka, několik let pracovala jako zástupkyně ředitelky Klubíčka, spoluzakládala a vedla stacionář pro postižené klienty. Dvacet let pořádala ozdravné zájezdy u moře pro děti z berounské kotliny. Nakonec se vrátila do školství. Nyní působí jako ředitelka Mateřské školy Beroun-Závodí. Třiatřicet let žije se svým manželem na Černém vršku. Mají dvaatřicetiletého syna Jiřího. Hana Hrabáková své krátké prózy zveřejňovala nejprve časopisecky a v roce 2015 literárně debutovala titulem Povídky ke kávě / Jak přežít třicet let s jedním chlapem (a s jednou tchýní), který se setkal s nebývalým čtenářským ohlasem a autorce otevřel cestu k pokračování této povídkové řady. O rok později následoval titul Povídky ke kávě II. / Jak přežít (v) manželství a zachovat si zdravý ženský rozum, který navázal na předchozí čtenářský úspěch. Nyní autorka svoji povídkovou řadu rozvíjí dalšími příběhy…
…………………………………………………………………………
Ukázka:
„Dovol, abych vás představil….,“ začal Pepan obřadně: „To je Natálka, přítelkyně, a vypadá to, že i budoucí manželka…“
A matka tvých vnoučat… chtělo se mi dodat. Panebože! Mohlo jí být sotva dvacet! Tak už i Pepanovi se po padesátce zapálila lýtka, vyměnil starou za novou… Sedli jsme si na terase na kávu a povídali si. Kikina se nezapojovala, přiblble se usmívala a na Pepana hleděla jako na svatý obrázek.
………………………………………………………………………….
ISBN: 978-80-87938-58-4 (tištěná kniha)
DPC: 169 Kč (vč DPH) – tištěná kniha
DPC: 99 Kč (vč. DPH) – elektronická kniha
Rudolf Kadeřábek
BEROUN SOBĚ
šesté berounské reminiscence
Kniha navazuje na předchozí regionálně zaměřené tituly autora v ediční řadě „Berounské reminiscence“, a to zejména „Sága rodu Křížů“ (o historii berounského pekařského a mlynářského rodu), „Závodí“ (o historii berounské čtvrti Závodí), „Talich a ti druzí“ (o nejvýznamnějším českém dirigentovi) a „Živnostníci berounští a přespolní“ (o historii tradičních živnostnických rodů v Berouně a blízkém okolí). Formátem i rozsahem bude kniha odpovídat předchozím titulům této ucelené ediční řady.
Nová kniha autora volně navazuje na dosavadní řadu již vydaných reminiscencí. Tentokrát se pozornost autora zaměří na berounské „příběhy humanity“, na vyprávění o berounských postavách, které svým příkladem a přínosem vykročily z osobního stínu a pomohly k realizaci myšlenek a zrodu projektů, jež měnily tvář města i konkrétní lidské osudy. Kniha se také věnuje těm významným českým osobnostem, které – byť někdy jen okrajově – promluvily do berounského dění…
Autor k obsahovému záměru knihy sám dodává: „Beroun – to je město hrdých otců, ve kterémkoli čase si ochraňovalo a rozmnožovalo dědictví po předcích, to duchovní skoro především…“
RUDOLF KADEŘÁBEK - Psát začal hned, jak přestal těžkou dětskou rukou ničivě tlačit na ocelové
klapspero na žíhané násadce z krámku od paní Halbichové… Posedlost psaním už mu zůstala. Na druhém stupni základní školy o hodinách češtiny předčítal vlastní literární pojetí daného tématu. Ohodnocení paušální, fádní, neměnné: sloh 1, pravopis 3, úprava 4. Už mu to zůstalo. V redakcích byl o jeho příspěvky upřímný zájem, i když s pravopisem zůstal na štíru. V okresních a krajských středočeských, jihočeských, východočeských i celostátních novinách, v rozhlasovém Kolotoči, v pořadech Dveře dokořán, Pozor, zákruta!, Co to je, když se řekne, v A – Z magazínu, v Naší rodině, bratislavské televizi, čas od času v německých a anglických médiích. Na Berounsku je stále dost čtenářů, vystřihujících si po několik let jeho Berounské reminiscence. Po knížce Berounské reminiscence – Zmizelé město, se jen zaprášilo, na druhé, Sága rodu Křížů, taky v knihkupectvích prach nesedá. Žel při zhoubné povodni v srpnu 2002 se zavřela voda nad hotovými rukopisy Lidé kolem osobností a Špačkárna. V roce 2012 představil třetí díl reminiscencí, věnovaný berounskému Závodí. O dva roky později publikoval reminiscence věnované dirigentu Václavu Talichovi. V roce 2015 se o přízeň čtenářů ucházel již pátými reminiscencemi zaměřenými na živnostnické rody z Berouna a okolí. Nyní tedy čtenář drží v rukou v pořadí již šesté Kadeřábkovy reminiscence…
|
Vytisknout tiskovou zprávu
