V našich dějinách nefiguruje mnoho venkovských hodinářů, kteří by umělecko-řemeslným řešením a technologickým zpracováním svých přístrojů byli známí daleko za hranicemi svého regionu tak, jako Johann a Anton Engelbrechtové z Berouna. Byli velice všestranní řemeslníci a tak je dnes možné objevovat na zdech klášterů, zámků a usedlostí jejich sluneční hodiny vertikální, ale i v hloubi muzejních depozitářů sluneční hodiny přenosné. Díky širokému zájmu badatelů se můžeme již přes dvě století setkávat s dalšími, překvapivými poznatky o této dvojici. Je až s podivem, že donedávna patřili v našem městě, které proslavili téměř po celém světě k opomíjeným osobnostem. Přednáška Mgr. Patrika Pařízka přiblíží 20. 1. v 17:00 osobnosti evropského významu na podkladě dochovaných archivních materiálů, existujících i zaniklých příkladů slunečních hodin z tuzemských i zahraničních sbírek a unikátně zachovalého manuálu k jejich slunečním hodinám. Přednáška v neposlední řadě upozorní na některé omyly, s kterými se mohou badatelé i v nové literatuře setkat.
Historii rodiny Engelbrechtů je možné sledovat od poslední čtvrtiny 18. století, kdy v Berouně mezi sedmiletou válkou a válkou o dědictví bavorské, sídlila část vojenského pluku Karla hr. Callenberga. Johann Engelbrecht býval v tomto pluku hobojistou a vystoupil z něj roku 1773. Později se seznámil s Josefem Steplingem, ředitelem hvězdárny v Klementinu a Antonínem Strnadem, s kterými navázal spolupráci. Oba pro něj pravděpodobně navrhovali číselníky a pomáhali mu s astronomickým měřením pro konstrukci slunečních hodin na pevných stanovištích. Po smrti J. Engelbrechta převzal hodinářskou dílnu jeho nejstarší syn Anton a dle dochovaných exemplářů sl. hodin setrval u tradičních konstrukcí. V letech 1808–1814 se přestěhoval do Mělníka, kde roku 1831 zemřel.
|
Vytisknout tiskovou zprávu
