Tradiční vánoční koncert berounského sboru Bonbon má ve vánočně vyzdobeném muzeu příjemnou atmosféru. Přijďte si v předvánočním shonu odpočinout a zaposlouchat se do melodií v podání krásných a zvučných hlasů pod vedením Mgr. Bohumily Vokáčové.
Právě s paní Vokáčovou udělala rozhovor naše milá Jiřina Leitnerová:
Od dětství ji životem provázejí hudba a zpěv
Advent, Vánoce a konec roku se bez hudby neobejdou. Zní nejen v kostelech, koncertních sálech, ale také na náměstích či návsích měst a vesnic. Posluchači při poslechu hudby a písní mohou vzpomínat, bilancovat, slavit a radovat se z toho, co se jim podařilo. Mohou však také jen poslouchat krásné melodie a uvědomovat si kouzlo a sílu, kterou hudba má. Třeba to zažijete při vystoupení pěveckého sboru Bonbon, který si můžete přijít poslechnout 12. prosince od 10 hodin do Muzea Českého krasu v Berouně. Sbor založila a vede Mgr. Bohumila Vokáčová, kterou jsme požádali o rozhovor.
Už před tím, než došlo ke vzniku Bonbon v roce 2007, musela jste mít pozitivní vztah k hudbě. Měly na Vašem citu pro krásu hudby vliv zděděné geny nebo výchova?
Je pravda, že jsem z muzikantské rodiny. Otec hrál na housle v komorním orchestru a na trubku v dechovce, vyučoval hudební výchovu na Střední pedagogické škole v Berouně. Jeho životním dílem byl osmdesátičlenný dívčí pěvecký sbor této školy, který se pod jeho vedením v 70. letech minulého století dostal mezi nejlepší sbory pedagogických škol v celostátním měřítku. Můj bratr je od mládí bubeníkem a ještě dnes, rok před sedmdesátkou, hraje v Praze v jazzových klubech.
Takže jste od dětství hrála na nějaký hudební nástroj nebo se věnovala zpěvu?
U nás doma mému hudebnímu nadání nebyla věnována žádná pozornost. Otec měl hudební výchovy ze školy plnou hlavu, tak ho ani nenapadlo, aby se ještě se mnou trápil u klavíru, nebo přemýšlel o tom, jak rozvíjet můj talent. Takže mi asi po třech letech brnkání na klavír v berounské hudebce bylo doporučeno, abych toho pro nedostatek píle a nadání nechala. Tak jsem pak strávila dětství a dospívání jako holka z vesnice, to znamená pomáháním rodičům s domácností, se zahradou, na stavbě domu, občas u rybníka, v lese pod Koukolovou horou a na kole na toulkách po okolí. Až při mém studiu na Střední pedagogické škole v Berouně jsem se dostala do otcova pěveckého sboru a přihlásila se do berounské Lidové školy umění. Tam jsem pak absolvovala pěvecké oddělení. Na střední škole jsem se přece jen na klavír trochu naučila a maturovala jsem z hudební výchovy přednesem árie z opery Smrt kmotřička. Díky zpívání v jednom pražském sboru jsem se koncem 70. let dostala do několika evropských zemí, což byla tenkrát jedna z mála možností, jak se dostat za hranice socialistické reality.
Kdysi jste se zmínila o nějakém pěveckém sboru před Bonbonem. Mohla byste o něm říci něco víc?
Pěveckých sborů jsem vedla několik. V 80. lech jsem celých deset let působila jako sbormistr na gymnáziu v Berouně, v roce 1988 jsem ještě založila dětský sbor Čtyřlístek, který bohužel trval jen dva roky. Po listopadu, při rušení našeho zřizovatele Domu dětí a mládeže, „vylili s vaničkou i dítě“ – my jsme jako sbor ztratili veškeré možnosti, kde s dětmi zkoušet. Jedno z nejpěknějších míst, o které jsme přišli a s námi celý Beroun, byl Klub mládeže na berounském sídlišti. Vzpomínám na vlídný prostor s dobrou akustikou, kvalitní křídlo, malé pódium, zázemí šaten…
Někdy v polovině 90. let jsem převzala po onemocnělém sbormistrovi ve Zdicích, panu učiteli Ivanu Koulovi, Zdický smíšený pěvecký sbor. Ve Zdicích jsem působila asi 10 let a svoji „funkci“sbormistra jsem pak svěřila mojí dlouholeté pěvecké a sborové kolegyni ze Zdic, nynější ředitelce ZUŠ Beroun Martině Rajtmajerové. Ve Zdicích jsem také určitý čas vedla dětský sbor Skřivánek. No a to už se blížíme k mému nejmladšímu „dítěti“, sboru Bonbon.
Založit pěvecký sbor není jednoduchá záležitost. Pod jakou hlavičkou vznikl, kde má zázemí, zkušební prostory, atd.?
Měla jsem výhodu, že tady v Berouně a okolí bydlí některé bývalé členky mého gymnazijního sboru i dětského sboru Čtyřlístek. Po letech, kdy se staraly hlavně o děti, měly chuť zase zpívat. Tak jsem je shromáždila a ony pak vytvořily základ sboru Bonbon. Postupně se přidali i muži, takže máme poměrně dobře obsazený bas. Tenory bohužel nemáme, tak tento obor převzaly dámy s krásnými hlubokými alty.
S vymýšlením a zakládáním nových projektů ovšem nekončím. V rámci Bonbonu jsem sestavila čtyř až pětičlennou vokální skupinu, ve které účinkuji jako jedna ze zpěváků.
Zkušebnu sboru jsem si vybudovala na zahradě mého rodinného domku, takže nám odpadly starosti a náklady s nájmy prostor. Nejsme závislí na žádné instituci, ale moc nám pomáhají finanční prostředky od města Beroun v rámci dotací na kulturní projekty.
S jakým počtem členů sbor začínal? Kolik je jich v současnosti? Jaké je věkové složení? Jak se cítí muži v převaze žen?
Na počátku nás bylo asi deset, postupně přicházeli noví členové. Někteří zase vlivem různých okolností odešli, tak to ve sborech bývá. Než se vytvoří pevné jádro sboru, trvá to přeci jen pár let. Teď je nás i se mnou patnáct. Náš sbor je typický tím, že se u nás stále rodí děti. A některé i docela nečekané. Už na počátku se v Bonbonu jeden pár seznámil a v současnosti vychovávají čtyři potomky. Na zkouškách míváme čas od času miminka i větší děti.
Věkové složení členů je od 15let přes střední až do zralé dospělosti. A převaha žen nad muži? To je snad pro muže zábavné a inspirující!
Jsou ve sboru ještě lidé, kteří byli u jeho založení?
Ano, ti tvoří skalní jádro sboru. Je na ně spolehnutí a moc mi pomáhají. A ti, co přišli později, přinesli „nový vítr“. Jsou pro mě velkou motivací.
Budete přibírat ještě další členy?
Teď zrovna na rozšiřování sboru moc nepomýšlíme. Potřebujeme pracovat na preciznosti a hloubce sborového projevu. Tak chci sboru dopřát období klidu a soustředění na sebe.
Vystupujete nejen v berounském regionu, ale i mimo něj. Kde všude už jste zpívali, kam se chystáte?
V Berouně a v okolí jsou místa, kam se moc rádi vracíme. Třeba do krásného barokního kostelíku na rozcestí u Tmaně, kde se pořádá koncert na první svátek vánoční. Zpívali jsme i v berounské knihovně na letošním Knihofestu a několikrát ve zdejším penzionu pro seniory TGM, v kostele ve Zdicích, hojně navštívené byly novoroční koncerty v Zábranském kostele v Berouně. Zpívali jsme na několika místech v Praze, v Karlových Varech, ve Slaném, na Karlštejně a jinde. Teď nás čeká vystoupení na zámku Kratochvíle v jižních Čechách a pak šňůra vánočních koncertů.
Jaký je o koncerty zájem? Je nějaké vystoupení, které bylo něčím zvláštní? Nebo na které ráda vzpomínáte?
Na našich koncertech se potkáváme s našimi věrnými posluchači, i s novými, kterých, myslím, přibývá. Snažíme se, aby repertoár byl pestrý a každý z diváků si v něm našel něco pro potěšení. Zpíváme lidové písničky, hlavně z Berounska, „Hašlerky“, swing, gospely, muzikálové melodie, jako specialitu jsme nacvičili sokolské pochody, něco z klasiky….
Asi nejvíce diváků přichází na novoroční odpolední koncert, kdy se lidé mohou po silvestrovském hodování provětrat a zastavit se po tom všem shonu při pěkné muzice. A úplně nezapomenutelné vystoupení jsme měli letos 28. března pro berounské Sokoly. Během té půlhodiny se naší člence Klárce narodil v hořovické porodnici syn Martínek.
Bonbon pravidelně vystupuje v berounském muzeu? Má to nějaký důvod? A jak vůbec došlo ke kontaktu? Přece jen muzeum jako místo pro koncerty není zcela běžné.
Na počátku našeho působení jsme v Berouně hledali místa, kde vystupovat. Trápily nás vysoké nájmy za prostory, zatímco v muzeu jsme našli vlídné přijetí a velmi přijatelné podmínky. Jeden z prvních koncertů sboru po jeho založení se uskutečnil v tzv. Konírně na nádvoří Muzea Českého krasu. Pak se na nás začala produkce muzea obracet při různých příležitostech. Dobře se nám zpívá v přízemní rohové místnosti za renesančním portálem, kam se vejde kromě sboru 30 – 40 diváků. Takže vánoční koncerty v muzeu se staly tradicí a konají se zpravidla v polovině prosince, letos v sobotu 12. 12. v 10 hodin.
V prosinci máte jistě víc vystoupení. Kam byste lidi pozvala?
Už 10. prosince odpoledne na vánoční trhy na náměstí, pak určitě do muzea a na novoroční koncert. Ten budeme mít 1. ledna 2016 v 15 hodin ve Farním sboru Českobratrské církve evangelické na berounském Husově náměstí, v domě v blízkosti lékárny. A na jaře se spolu s ostatními sbory regionu těšíme na další ročník Přehlídky pěveckých sborů v Berouně.
|
Vytisknout tiskovou zprávu
