Dalibor Lukáš (*1944)
Akademii výtvarných umění v Praze absolvoval r. 1968. Následujícího roku založil skupinu MENŠÍ HRA. Již tehdy si formuloval program „menší hry“, totiž volného sdružování věcí a tvarů, obrazu jako „pantomimy zastavené v čase“. Navázal tak programově na základní tvůrčí principy Českého poetismu, jímž zůstává dodnes věrný. Divákovi se tak poskytuje volné pole asociací a hry představ, pro níž je název obrazu jen jakýmsi „drobným, nezávazným naťuknutím“. V 70. letech formuloval též program vizuální tvorby pro město – „urbografii“; v jejím rámci se zabýval projekty barevné individualizace sídlištních bloků, k níž dochází teprve v poslední době. Malířské tvorbě se věnuje souběžně s restaurátorskou prací.
Výstavy: 1969 Florencie a Kutná Hora, 1975 Elbląg, 1980 Praha – hudební škola u sv. Jakuba, 1981 Kolín, 1984 Sofia, 1985 Praha – Zlatá ulička, 1988 Mělník a Praha – Salón 88, 1989 Praha – gal.Vincence Kramáře, 1999 Plzeň, gal. Esprit, 2001 Strakonice.
Práce pro architekturu: 1981 nástěnné malby Klubu důchodců v Jakubské ul., 1998 rekonstrukce iluzívní malby chóru kostela Sv.Kříže v Liberci, 2002-2005, malované stropy hotelu Černá Liška (Staroměstské nám. Praha 1) a řada nerealizovaných projektů.
„Umění, které přináší poetismus, je ležérní, dovádivé, fantaskní, hravé, neheroické a milostné. Není v něm ani špetky romantismu. Zrodilo se v atmosféře jaré družnosti, ve světě, který se směje; co na tom, slzí-li mu oči.“ Takto Karel Teige definuje směr ve svém manifestu.
|
Vytisknout tiskovou zprávu
