Mohu, prosím, požádat o autogram?

Sběratelem autogramů nebo přinejmenším jejich poskytovatelem se stal během svého života bez výjimky snad každý z nás. Podepsání pracovní či jiné smlouvy, poštovní doručenky nebo jiného úředního dokladu, na který jsme vtiskli své jméno, je toho výmluvným dokladem. Pravým sběratelem autogramů a rukopisů však rozumíme spíše člověka, který se této činnosti, (ostatně jak to již svým slavným výrokem o sběrateli jako nejšťastnějším člověku na světě podotkl také slavný spisovatel Karel Čapek), věnuje o svém volném čase jako hobby. U zrodu tohoto koníčka stála jistě zvědavost nebo spíše touha přiblížit se mnohdy nedostižným idolům, respektive si je díky získanému autogramu alespoň částečně přivlastnit.

Cesta, jakou k vytouženému autogramu známé osobnosti zvolíme, je tak naprosto individuální. Jsou mezi námi tací, kteří se neváhají stát součástí zfanatizovaného davu a vrhat se přes zábrany svým „hvězdám“ k nohám nebo stepovat hodiny a hodiny před neprodyšně zavřenými dveřmi nedobytných hotelů, případně si vystát nekonečně dlouho frontu předem avizované autogramiády v knihkupectvích, výstavních síních nebo jiných prostorách k tomuto účelu vyhrazených. Jiní zase zvolí poklid domova, kde si své myšlenky zformulují a vtělí je do dopisu, adresovanému svému idolu a pak jen čekají, zda jim dotyčná osobnost odpoví.

Neméně populární variantou je také nákup autogramů na aukcích nebo v antikvariátech a specializovaných obchodech. Vrcholem sběratelova snažení a ocenění jeho práce je pak osobní pozvání do bytu dané autority nebo na příjemné posezení v kavárně či na jiném místě. Není tedy pochyb o tom, že sběratelství autogramů bylo, je a bude populární, a v určitých obdobích se do jisté míry stalo také módním koníčkem, kterému propadla i nejedna slavná osobnost sama. Ve sběratelských kruzích jsou známy rukopisné kolekce básníka a spisovatele Václava Hanky, jehož výstava autogramů a rukopisů uspořádaná v roce 1877 v Praze vyvolala velký ohlas veřejnosti, ale také architekta Josefa Hlávky, básníka a dramatika Emanuela z Lešehradu a z novějších pak rovněž herců Raoula Schránila, Miroslava Horníčka nebo Jiřího Líra. Podepsaná kartička, vizitka, památník, kniha nebo plakát tak pro mnohé představují posvátné relikvie s často osobním příběhem, které opatrujeme do konce svých dnů a mnohé z nich se proto stávají  součástí nejen osobních, ale i muzejních a archivních sbírek. Vybrané kousky z jedné takové kolekce si vám nyní dovolujeme ukázat i v našem muzeu a možná vás také po jejím zhlédnutí navnadíme k založení sbírky vlastní.

Autorem textu a výstavy je Mgr. Kamil Rodan, Ph.D.