Berounské proměny 2

Hlavním námětem výstavy Berounské proměny 2, která po téměř dvaceti letech navazuje na výstavu uskutečněnou v roce 1996, je prostřednictvím dochovaných, zejména fotografických dokumentů, představit návštěvníkům měnící se tvář města Berouna během uplynulých 140 let. Velký časový záběr vystavených materiálů umožní prezentovat stavební či destrukční vývoj města. Výstava probíhá za finanční podpory města Berouna.

Autorkami výstavy jsou Mgr. Dana Hradilová a Ivana Macháčková. Právě s ní si povídala Jiřina Leitnerová. A to nejen o výstavě Berounské proměny. Rozhovor s ní si můžete přečíst zde:

Muzeum a fotografie jsou jejím osudem

Ivana Macháčková nastoupila do berounského muzea v létě v roce 1970. Pracuje tam dosud. To znamená, že by mohla letos oslavit půlkulaté výročí své práce v Muzeu Českého krasu, které se v době jejího nástupu jmenovalo Okresní muzeum v Berouně. V současné době pracuje ve funkci správce depozitáře a dokumentátorky, ale několik let působila jako zástupkyně ředitelky muzea. Zájem o muzeum a muzejnictví měla od základní školy. Kvůli tomu se přihlásila do vlastivědného klubu, který vedla zkušená muzejnice Jana Vaňková. Při studiu na gymnáziu sice uvažovala o vysoké škole, ale pak se rozhodla pro práci v muzeu. Svého rozhodnutí prý nikdy nelitovala. O rozhovor jsme ji požádali proto, že letos je v muzeu nainstalována výstava k oslavám 750. výročí Berouna s názvem Verona, Beraun, Beroun, která potrvá do 28. 9., při které pomáhala.

Při takové výstavě jsou asi historické fotografie velmi důležité.

Ano, ale nejen při této výstavě, další, která se připravuje na září, bude celá založená na historických, ale i současných fotografiích. Hodně napovídá už její název Proměny Berouna. Bez historických fotografií se neobejde ani kniha, kterou připravuje archivář Miloš Garkisch.

Jak rozsáhlá je fotografická sbírka v berounském muzeu?

Zcela přesně to nejde vyčíslit, protože celý fond není ještě kompletně zpracovaný, ale evidenční čísla má 8600 fotografií, k tomu je třeba připočítat další, které jsou v prvním stupni evidence, takže celkem asi 10 000 fotek. Ve sbírkách se nacházejí také negativy, kterých je asi 15 300 a diapozitivy, jejichž počet dosahuje kolem 4000 kusů.

Když přijde autor historické publikace a potřebuje do ní zařadit fotografie, jak se postupuje?

Musí splnit všechny požadované administrativní náležitosti, aby získal právo na použití fotografií, potom mi sdělí téma, časové okruhy a podobně a já fotografie vyhledám. On si je pak prohlédne a vybere si, které se mu hodí. Například pro Miloše Garkische jsem vyhledala 150 fotografií a on většinu z nich odsouhlasil. S ním je dobrá spolupráce, mám zkušenosti z doby, kdy pracoval na první knize. Zájem o fotografie mají také autoři odborných článků s historickou tématikou. Tady bych jmenovala pana Jiřího Zahradníka, který do muzea chodíval často. Také majitelé historicky cenných domů na berounském Husově náměstí se zajímají o to, jak domy vypadaly dříve, aby se při jejich opravě nedopustili nějaké chyby. Byl to například pan Jiří Vavrečka nebo majitelka galanterie U Bílé růže Irena Potočková, ale i další.  Co se týče fotodokumentace, muzeum spolupracovalo i s odborem kultury okresu a pak i města. Tady se nejednalo jen o fotografie z Berouna, ale celého regionu.

Kdy se vlastně vytvořil základ pro soubor fotografií z berounského okresu?

V roce 1965 se muzeum přestěhovalo do Jenštejnského domu, kde se v současnosti nachází. Brzy potom se začala dělat dokumentace všech památek na okrese, ale dokumentovaly se také kapličky, boží muka, křížky u silnic, pomníky padlých. Postupně, asi za 4 roky, se tak zmapoval celý okres a pro každou nafocenou stavbu, kříž nebo pomník, se vytvořil evidenční list. Další fotografie, ze kterých můžeme na výstavy i pro případné publikace čerpat dodnes vznikaly při dokumentaci řezbářů na Berounsku. Od nich jsme logicky přešli k betlémům a později ke kostelním betlémům. Výstava z těchto fotografií měla velký úspěch. Kostely měly krásné kované zámky, kliky a zajímavé dveře, proto další dokumentace byla z této oblasti. Samozřejmě, že jsme nezůstali pouze u kostelů, ale věnovali jsme pozornost i panským sídlům a měšťanským domům.

Zažili jste při dokumentaci nějakou zajímavou příhodu?

Fotografování betlémů v kostelech bylo zajímavé i po té stránce, že jsme se seznámili se s osobnostmi farářů. Vzpomínám, že jsem nafotila betlém v kostele v Praskolesích, který byl později ukraden, takže fotky v muzeu jsou to jediné, co po něm zbylo. Podobný příběh se váže k překrásnému betlému z kostela v Mrtníku, ale má lepší konec. Betlém byl také ukraden. Neví se, kdo byl zloděj, ani proč ho schoval v lese a už se pro něj nevrátil. Někdo ho v lese našel a nález ohlásil. Bohužel, některé figurky už byly hodně poškozené, ale většina se jich zachránila. My však v muzeu máme fotografie, jak vypadal betlém se všemi figurkami.

Fotografie byly základem několika muzejních výstav. Jakých?

Chtěla bych připomenout například výstavu z roku 1996, která se jmenovala Berounské proměny. Motivací k ní bylo navracení nemovitostí v restitucích, vznikaly nové obchody a firmy, měnil se ráz města a hlavně náměstí. Na této výstavě se podíleli všichni tehdejší pracovníci muzea a musím ocenit i práci pana Zdeňka Zůny, který pro muzeum nafotil hodně zajímavých záběrů. Patří mu poděkování také za podrobnou fotodokumentaci hudebního festivalu Talichův Beroun. Z těchto fotografií vznikla výstava k 30. výročí založení Talichova Berouna.

Zajímavá byla i výstava v roce 2000, která byla zaměřená na obnovené památky v berounském regionu. Měla několik tematických okruhů od lidové architektury, přes hrady a zámky až po hřbitovy, kříže a židovské památky.

O čem bude připravovaná výstava Proměny Berouna?

O Berouně, jak se měnil a vyvíjel. Fotografie vybírám podle tří zvolených témat. Prvním z nich je centrum Berouna, městské hradby a jejich okolí. Další fotografie zobrazují Závodí s průmyslovými závody, řekou, ale také s domy, které kvůli výstavbě dálnice přestaly existovat. Zdokumentované máme i katastrofy a různé nešťastné události, jako byly povodně, požáry, krupobití. Tyto fotografie návštěvníci výstavy také uvidí.

Překvapilo vás něco při výběru fotografií?

Našla jsem soubor berounského náměstí z roku 1965 a na fotografiích je vidět, jak do Berouna začaly pronikat neónové reklamy nad některými obchody. Například od kostela dolů byly tenkrát většinou provozovny komunálních služeb a ty měly jednoduché štíty s malovanými nápisy. Ale tehdejší restaurace Na Nové a vedle ní lahůdky v malém domečku měly neónové nápisy nad vchodem. Těmi se pyšnilo také řeznictví a cukrárna na boční straně náměstí. U řeznictví byly z neónových trubic vyvedené dokonce i nabízené produkty. Na výstavě bych kromě fotky chtěla mít vytvořenou podobnou reklamní tabuli.

Výstava proměny Berouna se návštěvníkům muzea otevře už 12. září. Budou mít možnost nad fotografiemi vzpomínat, porovnávat, hledat, kde co bylo a zmizelo v propadlišti dějin.