1. 7. – 21. 11. 2010
Tato výstava s exponáty zapůjčenými ze sbírek muzeí i soukromých sběratelů z celé České republiky seznamuje návštěvníky se specifickou, avšak ne ryze českou, historií falsifikátů zkamenělin, převážně pak trilobitů. Důraz je kladen především na falsifikáty z předminulého století, z doby Joachima Barranda, kdy někteří čeští skalníci a prostí lidé pro zatraktivnění sběru a prodeje zkamenělin slepovali nejrůznější části trilobitů k sobě a tvořili tak jedinečný kolorit české historie podvodnictví a padělatelství. Kromě této „romantické“ doby předminulého století se návštěvníci mohou také seznámit s novodobou podobou padělatelství, které přerostlo v ryze komerční a kosmopolitní záležitost. Tato výstava představuje veřejnosti téměř dokonalé odlitky, falza, která jsou k nerozeznání od pravých zkamenělin.
Za „temnou minulostí českých skalníků“ se můžete vypravit do Berouna
17-06-2010 | Martina Bílá, Český rozhlas Praha
Narazit v Berouně na trilobita není problém. Jeden velký je namalovaný na zdi nedaleko náměstí, několik jich zdobí také městskou obřadní síň. Úplná invaze těchto tvorů pak číhá na návštěvníka v místním muzeu, kde ve středu otevřeli dvě výstavy, v nichž trilobiti hrají hlavní roli.
Název jedné výstavy „Lži vepsané do kamene aneb Temná minulost českých skalníků“ vzbuzuje zvědavost. Co se skrývá pod slovem skalníci vysvětlil autor výstavy, geolog a paleontolog Štěpán Rak.
„Skalník byl většinou dělník v lomu, který buď těžil vápenec, zpracovával mozaiku na chodníkovou dlažbu nebo se soustředil na těžbu vápence na výrobu vápna. Postupem času nacházel zkameněliny, nechal té práce a zkameněliny, které nalezl prodával bohatým lidem, kteří to tehdy brali jako takovou zábavu a odkupovali tyto kuriozity. Takže ze skalníků se postupem času rekrutovali odborníci na slovo vzatí, kteří znali dobře terén, skály a trilobity.“
Hlavní éra skalníků na Berounsku se datuje do devatenáctého století. Prodej trilobitů, kterým říkali raci, mouchy nebo motýli, byl velmi výnosný. Kupoval je i slavný Joachim Barrande. Postupně ale celých trilobitů mezi nálezy ubývalo, a tak se někteří ze skalníků uchýlili k jejich padělatelství. Názorně to ukázala i scénka sehraná na vernisáži, ve které skalníci spřádali plány, jak obelstít zákazníky, když celých trilobitů ubývá.
„Jsme přece Češi, zlaté ručičky máme, my si přece nějak poradíme! Posbíráme kousky, co jich tady leží, tu ocas, tu hlavu motejlovýho raka dáme…co chybí, to doděláme. V hmoždíři kámen utlučeme, s lepem zamícháme a zbytek dotvoříme. Takových ráčků si pak můžeme vyrobit třeba kopec,“ shodli se skalníci.
A ten kopec vyrobených trilobitů s hlavami a ocasy, co k sobě vůbec nepatří, je teď k vidění v muzeu. O mnohých z nich se dlouho netušilo, že jsou vlastně padělky. A nejde jen o trilobity, mezi exponáty najdeme i rybu nebo falešné zkamenělé rostliny. Padělky nekupovali jen soukromí sběratelé, ale honosily se jimi i významné instituce. Třeba zmíněné rostliny pocházejí ze sbírek Národního muzea.
Druhá výstava se jmenuje Nevšední geologie všedního dne a připomíná, kde všude se člověk běžně setkává s trilobity a geologií vůbec. Hlavní část výstavy pak tvoří poštovní známky z celého světa, jejichž námětem jsou třeba dinosauři, minerály a samozřejmě trilobiti. Čím si Štěpán Rak vysvětluje popularitu tohoto pravěkého tvora?
„Jednak známe všichni cestu do pravěku nebo slavný příběh Rychlých šípů od pana Foglara o nálezu trilobita a myslím, si také, že ti trilobiti jsou od doby Barranda s Čechami tak spojeni, že snad všichni z nás nějakého trilobita našli nebo o něm alespoň slyšeli.“
A pokud neslyšeli, mohou to do 21. listopadu dohnat v Muzeu Českého krasu.
|
Vytisknout tiskovou zprávu
