Muzeum není lunapark

Muzea se v poslední době snaží nalákat návštěvníky různými způsoby, ale nikdy by to nemělo být za cenu toho, že ona lákadla naprosto odsunou jednu ze základních funkcí muzea – vzdělávání – do pozadí.

Zábava v muzeu může být chápána různě. Může ho zviditelnit, ale i degradovat. Na školení „Tvorba mediálních sdělení v muzejní praxi“ v Praze, které bylo určeno pro propagační pracovníky muzeí, jsem se setkal s myšlenkou, že dnes „už jde vzdělávací funkce muzea poněkud stranou, v muzeu musí být zábava. Naším úkolem je především zaujmout, proto na děti při prohlídce vybafne permoník, jinak by do muzea nikdo nepřišel. O žádné vzdělávací funkci nemůže být řeč, muzeum je služba.“[i] Padlo při diskuzi z úst jednoho produkčního z krajského muzea. Hned se kolem tohoto názoru rozpoutala debata. S mým kolegou jsme s tím rozhodně nesouhlasili.

Podle mého mínění je myšlenka vzdělávací funkce muzea poměrně nová, vždyť ve většině muzeí taková pracoviště teprve vznikají. Nemluvil bych tedy o tom, že „vzdělávací funkce jde poněkud stranou“[ii]. A rozhodně si muzeum nepředstavuji jako zábavnou atrakci, kam člověk vstoupí, sveze se z bodu A do bodu B a nadšený z jízdy plné překvapení (zde můžeme zmínit například jmenovaného permoníka) odchází domů, aniž by si pamatoval, jakou expozici navštívil nebo co při její návštěvě vůbec slyšel. Zážitek z permoníka přebije vše ostatní. Pokud by to takto fungovalo do budoucna, můžeme se rozloučit s klasickými expozicemi. Vždyť by stačilo panely s aktuálními výstavami rozmístit třeba kolem horské dráhy nebo například na billboardy u dálnice.

Muzea se v poslední době snaží nalákat návštěvníky různými způsoby, ale nikdy by to nemělo být za cenu toho, že ona lákadla naprosto odsunou vzdělávací funkci muzea do pozadí. To ale nebylo zdaleka vše, co mě při školení překvapilo. V praxi jsem se setkal s různými formami propagace muzejních akcí, ale zatím to nebyla podbízivá nabídka. „Naše muzeum je největší, nejlepší a pro veřejnost nejzábavnější.“[iii] Přišlo mi to podobné, jako bychom propagovali muzeum tím, že si při trzích stoupneme na náměstí, začneme pokřikovat, rozbalíme transparent „Navštivte unikátní expozice muzea“ a ke každé prodané vstupence bychom dávali kapučíno zdarma.

Mám za to, že muzeum si své postavení před veřejností musí vydobýt takovým způsobem, který neuškodí jeho pověsti a nenutí návštěvníky chodit do muzea za cenu toho, že přestane být garantem odbornosti, ale především zábavy a plného žaludku. Možnostmi a způsoby využití potenciálu vzdělávací funkce muzeí se zabývá právě muzejní pedagogika.

(PAŘÍZEK Patrik, Doprovodné programy v muzeu. 2010.