Muzeum odkryje příběh pánské pracovny

Cyklus výstav, který nám představil barokní kresbu, malbu a tradice, již brzy uzavře poslední výstava s názvem Vstupujte tiše – příběh pánské pracovny 18. století. Ta nás přenese opět do minulosti a představí předměty spojené s životem šlechtice. Budete mít možnost „opatrně pootevřít dveře“ a nahlédnout do pokoje, jehož majitel se v něm za svitu svící a tikotu hodin mohl věnovat nejen práci, ale i odpočinku. Využijte této příležitosti a poznejte dobový nábytek a další doplňky, kterými si mohl majitel v 18. století svou pracovnu vybavit.

Dominantou pracovny byl zcela jistě sekretář s psací výklopnou deskou. Zpravidla byl bohatě intarzovaný ořechovou, javorovou či švestkovou dýhou a doplněný ozdobným kováním. V horní polovině bývalo vyčleněno místo pro uložení domácího oltáříku. Často bývaly sekretáře ukončeny plochou stříškou, aby bylo možné na ně umístit skříňkové hodiny.

Osmnácté století přichází skoro s univerzálním typem těchto hodin inspirovaných prací hodinářů z Vídně a Augšpurku. Stroje bývají umístěny v tmavě lakovaných zasklených skříňkách s vyklenutou římsou a mansardovou stříškou. Podle vkusu hodinářů jsou doplňovány mosaznými zlacenými ozdobami. Kvůli veliké nepřesnosti těchto hodin byly nezbytným doplňkem při jejich častém seřizování hodiny sluneční, přičemž některé z nich dokázaly určit čas s přesností na minuty. Jejich další nespornou výhodou byla nižší pořizovací cena a menší náchylnost k poškození, proto se s častým užíváním slunečních hodin setkáváme ještě na přelomu 18. a 19. století. Mezi přední konstruktéry slunečních hodin v Evropě se právem řadí i Johann Engelbrecht z Berouna, jenž zde působil v letech 1773–1807.

Existovaly také hodiny s přesnějším mechanismem, které však nebylo možné pro velkou citlivost stroje často stěhovat. Bývaly uloženy ve vysokých skříních kvůli ochraně těžkých závaží a dlouhého kyvadla a obvykle byly doplněny i hracím strojem, jenž dokázal kladívky do zvonků zahrát i několik melodií. Na výstavě uvidíte právě takové hodiny – jsou zdobeny vykládaným dřevem a mosazí, což ukazuje na vysokou řemeslnou hodnotu hodinového stroje.

Výstava představí také ukázky českého skla. To začalo vynikat počátkem 18. století nad do té doby bezkonkurenčním sklem benátským svou kvalitou a vysokou úrovní uměleckého zpracování. Ve sklárnách se vyráběly číšky, konvice i rozměrné poháry; ty se zpočátku zdobily malbou barevnými emaily a později rytými figurálními a ornamentálními dekory. K šíření slávy skla, podobného horskému křišťálu, přispěli i obchodníci, kteří české výrobky dováželi téměř do všech evropských zemí. Od šedesátých let 18. století rozšiřují sklárny svou produkci i o porcelán připomínající mléčné sklo, jež byl zdoben rokokovými rozvilinami.

Součástí pracovny byla i část s pohodlnými bohatě vyřezávanými čalouněnými křesly, ve kterých bylo možné se věnovat čtení knih nebo hraní her. Atmosféru pokoje dokreslovaly rodové portréty či malby s historickými náměty. Výstava bude zahájena slavnostní vernisáží 18. ledna v 17 hodin a potrvá do 4. března 2012 a je tak poslední doprovodnou výstavou rozsáhlého projektu, který představuje dosud nevystavované Spitzerovy obrazy.

Výstava Jan Václav Spitzer (1711-1773) – 300 let malíře pozdního baroka však prezentuje i další zajímavosti. Poznejte legendu o sv. Václavu a pátrejte, kde všude zanechal stopu jeho medailon neboli Palladium země české. Seznamte se s příběhem o sv. Ivanovi, jenž získal od sv. Jana Křtitele kříž, který ho ochraňoval před pokušením. Odkryjte tajemství rodiny Wunschwitzů, která se zasloužila o vybudování první sochy sv. Jana Nepomuckého na Karlově mostě. Výstavu Jan Václav Spitzer – 300 let malíře pozdního baroka můžete navštívit do 19. února.