Berounští měšťané v portrétech 18. a 19. století

Expozice dočasně nepřístupná

Po uvolnění výstavní prostory v prvním patře Jenštejnského domu se hledal projekt, kterým by byla logicky doplněna kulturně-historická tematika dosavadních muzejních expozic. Jako nejlepší řešení se jevilo vytvoření portrétní galerie berounských měšťanů doplněné ukázkou dobového nábytku a uměleckého řemesla, tedy vytvoření jakéhosi stylizovaného měšťanského interiéru.

Ve sbírkovém fondu Muzea Českého krasu v Berouně se nacházel velmi cenný soubor měšťanských portrétů, jehož historická i umělecká hodnota byla v regionálním měřítku nezastupitelná. Tyto obrazy uchovávají podobizny berounských obyvatel 18. a 19. století, podobizny konkrétních lidí, kteří tvořili historii Berouna a podíleli se na jeho společenském a kulturním životě. Všechny portréty jsou zároveň ukázkou dobového vkusu a stylu oblékání.

Po odborném zrestaurování a konzervaci obrazů a dalších přípravných akcích, které byly časově i finančně náročné, se nová stálá expozice slavnostně otevřela návštěvníkům. Bylo to symbolicky dne 8. září 2001, v rámci akcí ke Dnům evropského kulturního dědictví (EHD) v Berouně.

Restaurování portrétů berounských měšťanů

V letech 1999 až 2001 bylo provedeno restaurování vybraných obrazů berounských měšťanů. Všechny obrazy byly ve velmi špatném stavu. Před restaurátorským zásahem byla barevná vrstva obrazů uvolněná, na mnoha místech se oddělovala od podložky, poměrně rozsáhlé plochy byly již odpadlé. Vrchní laková vrstva byla silně ztmavlá, pokrytá vrstvou nečistot, což výrazně zkreslilo původní barevnost obrazů. Podkladové plátno bylo uvolněné a zteřelé, na několika místech s trhlinami. Obrazy byly strukturně deformovány (prohnutí, vyboulení) a na dvou z nich byly nalezeny plísně. Napínací rámy obrazů byly vesměs nevyhovující, bez možnosti vypínání plátna a všechny byly napadeny dřevokazným hmyzem.

Obrazy byly rozděleny do dvou skupin. U první se provedl kompletní restaurátorský zásah, tj. očištění od povrchových nečistot, odstranění nevhodného podlepení rubové strany plátnem, nažehlení obrazů na nové podložní plátno, napnutí obrazů na nové napínací rámy, odstranění ztmavlé barevné vrstvy z povrchu zahrnující i nevyhovující retuše z dřívějšího restaurátorského zásahu v roce 1926. Dále to bylo vytmelení mechanicky poškozených míst kliho-křídovým tmelem, provedení sjednocující barevné retuše a překrytí polomastným damarovým ochranným lakem.

U druhé skupiny byla provedena pouze základní konzervace, která by zabránila nevratným degradačním procesům. U některých obrazů byly provedeny sondy, které ukazují, jaká by byla barevnost obrazů po sejmutí degradované vrstvy ztmavlého laku a nečistot.