O muzeu

Historie muzea

…dosud nic učiněno nebylo, že nevšímáme si vlastních dějin našich krajinských, že tak mnohé rukou nezkušenou, a to právě v době naší národní vyspělosti, zkaženo, zničeno aneb do ciziny za babku odvezeno. Co toho koupil známý Hanika pro německá musea a co jiní a jiní. Jak bohatý archiv měla obec do let šedesátých, jak starý, pěkný sloh naší radnice, kostelů a budov měšťanů jsme museli vyměniti za kasárnický. Jakou knihovnu pro li jsme měli a co z ní zbylo? Co obrazů a soch naše doba zničila! Kam se poděly vzácné památky a práce našich starých řemesel? Čím to chceme nahraditi?
Tak, jak my si vážíme památky našich otců, tak děti naše budou si vážiti památky naší.
Zřiďme krajinské museum, kam vše snesem, by před zkázou se uchránilo, co ještě zbylo, obnovme veřejnou knihovnu pro lid, by všeliké krvavé čtení za své vzalo a každý levně mohl se vzdělati a čtením pobaviti.

V Berouně, na Štědrý večer 1892.
Vilém Amort

Počátky berounského muzea

Počátky berounského muzea sahají do roku 1888, kdy předala městská rada zbytek archívu a starobylá registra městská zvláštní komisi, v jejímž čele stál učitel Emanuel Makovička. S tímto aktem je spojen i počátek muzejních sbírek v Berouně. Na základě purkmistrovského přípisu se 6. listopadu 1888 konala první schůze komise ku zřízení „Okresní knihovny pro lid“, a výsledkem bylo založení spolku „Museum a veřejná knihovna pro lid v Berouně“. První stanovy spolku byly vypracovány v roce 1892. Tímto rokem se datuje vznik muzea.

Muzeum z počátku sídlilo v nové školní budově a později na Pražské bráně. Prvním kustodem sbírek se stal Emanuel Hojka, mezi mnoha aktivními spolupracovníky byli učitelé Pavel Papáček, František Václav Zelinka a štukatér Vilém Amort.

Muzejní sbírky byly velmi obohaceny v roce 1895, kdy po skončení národopisné výstavy v Praze většina majitelů z berounského okresu věnovala vystavené předměty muzeu. Městské muzeum vystavilo tyto předměty v roce 1899 na Hospodářsko-průmyslové výstavě v Berouně. Na počátku 20. století, před 1. světovou válkou, sídlilo muzeum, archiv a knihovna na radnici čp. 68 a bylo bezplatně přístupné veřejnosti. Prvním odborným kustodem muzejních sbírek byl až do roku 1914 profesor Ferdinand Pakosta. Od roku 1914 do roku 1915 zastával toto místo profesor Karel Papež. Během války muzejní spolek zanikl, a proto byl roku 1919 přijat návrh, aby muzeum, archiv a knihovna byly převzaty do městské správy.

V říjnu 1924 koupila obec Duslovu vilu od zetě Martina Dusla, Gustava Zatloukala. Městské muzeum v Berouně přestěhovalo pod vedením profesora Karla Kazdy sbírky, archiv i knihovnu z radnice do vily. Od roku 1925 byly sbírky opět veřejně přístupné. Obecně se muzeum v meziválečném období vyvíjelo poměrně poklidně. Během 2. světové války bylo muzeum uzavřeno a v bývalé Duslově vile sídlila kancelář německého velitelství. Po válce se ve funkci muzejních správců vystřídalo několik osobností, například PhDr. Viktor Palivec, Josef a František Vítkovští a PhDr. Josef Berka.

Historické mezníky

11. ledna 1954 se Městské muzeum v Berouně stalo okresním muzeem a od roku 1955 se nazývá Okresní vlastivědné muzeum v Berouně.

Od ledna do července 1960 je správcem muzea jmenována promovaná geoložka J. Zikmundová – Steinerová. V letech 1961 – 1962 byl do muzejních prostor v bývalé Duslově vile přestěhován „Okresní osvětový dům“. V plánu bylo muzeum úplně přestěhovat.

V roce 1962 se ředitelkou muzea stala PhDr. Jana Čapková, která tuto funkci zastávala až do března roku 2001. Muzejní sbírky převzala J. Čapková provizorně uskladněné do beden. Celkový stav převzatých sbírek byl v roce 1962 katastrofální a částečně zničeny a ztraceny byly i katalogy.

V roce 1965 bylo pro muzeum uvolněno 1. patro Jenštejnského domu čp. 87 na Gottwaldově (dnes Husově) náměstí v Berouně.

První stálá muzejní expozice v Jenštejnském domě byla slavnostně otevřena 1. srpna 1968.

Po smrti Dr. Maličkého v roce 1969 se detašovaným pracovištěm berounského muzea stává původní Městské muzeum v Hořovicích, sídlící v prostorách nového zámku v Hořovicích. Pro veřejnost je zde od roku 1995 otevřena stálá expozice „Umělecká litina na Podbrdsku“.

V roce 1973 se začaly na chodbě v 1. poschodí Jenštejnského domu pořádat krátkodobé výstavy. Tím byla založena tradice každoročního pořádání výstav.

V roce 1975 bylo otevřeno detašované pracoviště v Králově Dvoře se stálou expozicí „Muzeum revolučního hnutí Berounska“ a „Galerií Jana Preislera“. V roce 1992 bylo zrušeno.

V červenci 1986 získalo muzeum sousední měšťanský dům čp. 88.

K 1. prosinci 1988 převzalo v rámci integrace Okresní muzeum v Berouně do správy Městské muzeum v Žebráku a každoročně tu instaluje sezónní výstavu.

K 1. červnu 1993 bylo okresní muzeum přejmenováno na Muzeum Českého krasu v Berouně. Přesto objektem jeho zájmu zůstávají i další dva unikátní historické a přírodní celky – Křivoklátsko a hořovická část Podbrdska.

Roku 1994 se v Jenštejnském domě zrealizovala generální oprava střešní konstrukce a v roce 1995 vzniká v podkroví nové zázemí – pracovny a badatelna.

V roce 1996 byla instalována v Jenštejnském domě stálá expozice „Pamětní síň Jana Preislera“, přenesená sem po zrušení Muzea revolučního hnutí Berounska v Králově Dvoře (existovalo od 29. 5. 1975 – 3. 1. 1992).

Dne 8. dubna 1997 byly slavnostně otevřeny dr. Jiřím Žalmanem (v té době ředitel odboru ochrany movitého kulturního dědictví muzeí a galerií Ministerstva kultury České republiky) nové expozice „Živá příroda Českého krasu“, „Geologicko-paleontologická expozice Barrandien“, „Jeskyně a jeskyňáři v Českém krasu“ a „Člověk a Český kras“.

Plzeňská brána

12. září 1998 byla u příležitosti Dnů evropského dědictví otevřena stálá expozice na Horní (Plzeňské) bráně “ Beroun – právní institut a jeho historická privilegia“.

V roce 2001 byla dokončena generální oprava Jenštejnského domu, probíhající po částech od roku 1988.

Povodeň v roce 2002

V srpnu roku 2002 postihla muzeum povodeň. Zaplaveny byly všechny přízemní prostory a dvůr, kde voda dosahovala do výšky až 2 metry. Škody způsobené touto povodní na majetku i sbírkách dosahovaly do několika miliónů korun.

Dne 31. května 2003 byl v Muzeu Českého krasu v Berouně slavnostně otevřen „Geopark Barrandien“. Jedná se o expozici pod širým nebem situovanou na muzejním dvoře o rozloze 340 m2.

Vedení muzea

Dlouholetá ředitelka muzea PhDr. Jana Čapková předala v roce 2001 vedení muzea nástupci Ing. Petru Kmínkovi, který v muzeu působil do roku 2003. Po jeho odchodu byl řízením muzea pověřen Krajským úřadem zastupující ředitel PhDr. Zdeněk Kuchyňka. V červnu roku 2003 nastoupila na jeho místo nynější ředitelka RNDr. Karin Kriegerbecková, PhD.

Od roku 2003 je zřizovatelem Muzea Českého krasu Středočeský kraj.