Povodně 2002

Povodeň 13.8.2002

V srpnu 2002 postihla Čechy velká povodeň, kterou nikdo z dnes žijících lidí nepamatuje. Město Beroun, které leží na soutoku řek Berounky a Litavky, povodeň také velmi zasáhla. Představu o živelné katastrofě v Berouně si lze přiblížit porovnáním průměrného ročního stavu a běžného ročního průtoku řek Berounky a Litavky s informativními údaji o jejich maximálním stavu a maximálním průtoku v době povodně (tab. 1).

Tab. 1. Porovnání průměrného ročního stavu a běžného ročního průtoku řek Berounky a Litavky s informativními údaji o jejich maximálním stavu a maximálním průtoku v době povodně

Informativní údaje uvedené v tabulce laskavě poskytl ing. V. Novotný z odboru životního prostředí Městského úřadu v Berouně, který je převzal ze zdrojů Českého hydrometeorologického ústavu v Praze (dále jen ČHMÚ) a z Povodí Vltavy s.p. Údaje o maximálních stavech a průtocích řek jsou pouze orientační, hlášené během povodně a ČHMÚ i Povodí Vltavy s.p. je budou přesněji vyhodnocovat.

Z tabulky vyplývá, že maximální stav řeky Berounky (podle ČHMÚ) byl 6,5 krát vyšší než průměrný roční stav a maximální průtok byl 50 krát větší než běžný roční průtok. U řeky Litavky jsou údaje podobné. Liší se však doba kulminace obou řek. Zatímco Litavka v Berouně kulminovala již 13. srpna v 7 hodin ráno, kulminace Berounky nastala až 14. srpna v 1 hodinu ráno.

Velká voda zaplavila část Berouna, kromě jiného i celé hlavní berounské náměstí s historicky cennými měšťanskými domy. Nejstarší z nich je tzv. Jenštejnský dům čp. 87 z roku 1612. Muzeum Českého krasu v Berouně sídlí právě v Jenštejnském domě a také v domě vedlejším s popisným číslem 88.

Voda na Jenštejnském domě sahala do výšky 186 cm. Nebyl to však rekord, neboť na domě je umístěna tabulka s ryskou ve výšce 259 cm, kam sahala voda při povodni v roce 1872. Nicméně i tak napáchala povodeň v berounském muzeu nesmírné škody. Voda vnikla do přízemí obou domů a zaplavila čtyři depozitáře, Městskou galerii, výstavní prostoru, ředitelnu, přípravnu, dvůr, garáž i s autem atd.

Do prvního patra Jenštejnského domu se podařilo odnést nejcennější exponáty. Přesto však jsou ztráty zejména sbírkových předmětů značné. Nejvíce utrpěl národopisný depozitář, kde se objevila hojná plíseň. Zcela byl zaplaven i geologický depozitář s 32 684 exponáty, kde se následkem působení vody začal rozpadat paleontologický materiál, zejména kosti, ale i zkameněliny. Poškozeny byly také některé sádrové sochy a skleněné sbírky. Poničeny byly i důležité archivní listiny, které muzejní pracovnice zachraňovaly žehlením přes filtrační papír. Ve výčtu škod by bylo možné dále pokračovat. Z hlediska statického jsou naštěstí oba domy v pořádku.

Velký problém je však s vlhkostí, která existovala již před povodní a po povodni se stav ještě velmi zhoršil. Samozřejmostí současnosti je větrání budov a pořízení vysoušečů, ale i tak budou domy vysychat několik let. Neuvěřitelný nepořádek pokrytý nánosy bahna uklízeli kromě muzejních pracovníků také četní příznivci muzea, kteří nezištně pomáhali. Díky všem.

Muzeum Českého krasu v Berouně bylo od 13. září 2002 opět zpřístupněno pro návštěvníky, kteří si mohou prohlédnout stálé expozice a krátkodobé výstavy v prvním patře obou muzejních budov. Plánované otevření nových expozic se pochopitelně pozdrží. Uvedení přízemních prostor do původního stavu se jeví jako dlouhodobá záležitost.

Závěrem lze shrnout, že povodeň ve dnech 13. – 14. srpna 2002 způsobila v Muzeu Českého krasu v Berouně velké škody, které vzhledem k historické hodnotě sbírek nelze nikdy nahradit a přesně vyčíslit. Likvidace škod a obnova zaplavených prostor je velmi dlouhodobý, náročný a vyčerpávající proces po stránce finanční, organizační, pracovní i psychické. Povodeň má sice jako každá živelná katastrofa svůj hrůzostrašný půvab, ale lidé postižení povodněmi ho neocení.