Napsali o nás

Ohlasy na doprovodné programy

Nápady s odpady
Preislerův ateliér
Putování sbírkového předmětu
Muzejní noc 2009
Muzejní noc 2010
Velikonoční program
Semináře muzejní a galerijní pedagogiky
Hrátky za muzejními vrátky


Ohlasy na výstavy
Echo, 9.5. 2007: Při cestě na známé hrady Žebrák a Točník, mohou nyní turisté navštívit i žebrácké muzeum. Od středy je zde kromě historické expozice Z dějin města Žebráku a Galerie Jaroslava Hněvkovského i výstava 195 let ochotnického divadla v Žebráku.
Výstavu připravila Mgr. Dana Přenosilová, etnografka Muzea Českého krasu s kolektivem muzejních pracovníků. Je také společně s režisérem Františkem Lorencem její autorkou. Výstava představuje činnost divadelních ochotníků od roku 1812 až po současnost. Návštěvníci mají možnost prohlédnout si fotografie z představení i zkoušek, zápisy z kronik, programy a plakáty, reakce na divadelní hry v dobovém tisku, návrhy na uspořádání scén i další archivní materiály. Součástí výstavy jsou i kulisy, kostýmy, paruky a další předměty, které k divadlu patří. Nechybí ani královský trůn s korunou a žezlem.
Vernisáže se ve středu (25. 4.) zúčastnila ředitelka Muzea Českého krasu RNDr. Karin Kriegerbecková, Ph.D, starosta Mgr. Daniel Havlík, místostarostové František Lorenc, Mgr. Ladislav Šnajdr a radní města Žebráku. Podívat se přišli i ochotníci, děti a další zájemci o spolkový život v Žebráku. Zahájení zpestřili hudebním programem žáci základní umělecké školy pod vedením Aleny Spilkové, kteří vystoupili v rámci vyučování.
„Výstavu v průběhu května doplníme o doprovodný program, který by měl do muzea přivést hlavně děti. Plánujeme, že by si zde mohly zkoušet například části divadelních kostýmů a malovat si scénické návrhy známých pohádek,“ uvedla při vernisáži ředitelka berounského muzea. V rámci doprovodného programu sehrají ochotníci ze Souboru K. J. Erbena ze Žebráku divadelní představení Sládci na hradě Točníku. „Máme ho naplánované na 2. června,“ řekl vedoucí souboru František Lorenc. „Tím připomeneme i autora Karla Jaromíra Erbena, který pro žebrácké ochotníky napsal svou jedinou divadelní hru ,“ dodal Lorenc.
Návštěvníci výstavy nebudou litovat, když si prohlédnou i expozici. Uvidí v kostce historii královského komorního města včetně jeho bohaté obrozenecké tradice a řemesel. Vystavené jsou vývěsní štíty, pečetidla, dřevěné vyřezávané formy na perník, porcelánové, cínové, skleněné i měděné nádobí, nábytek a ukázky vybavení ševcovské dílny. Galerie Jaroslava Hněvkovského nabízí originály umělce, který býval nazýván malířem Indie nebo českým Gauginem. Muzeum je zatím otevřené pro veřejnost v sobotu, v neděli a ve svátky od 9 do 17 hodin s polední přestávkou, ale uvažuje se, že by do budoucna bylo zpřístupněné i jeden nebo dva dny v týdnu .
Právo 28.4. 2007: Za pravěkem do Berouna
(PEP) Chcete-li podniknout malou cestu do pravěku, vydejte se do berounského muzea Českého krasu. Muzejní expozice jsou zaměřené hlavně na archeologické a paleontologické nálezy, kterých je na Berounsku velké množství. ,,Velká zajímavost je zkamenělina pravěké nymfy jepice, která je největší a nejstarší na světě. Dospělý jedinec měl rozpětí křídel 45 centimetrů. Byla zachována v lávě po výbuchu sopky blízko nedalekého lomu Štilec. Bohužel ji dnes nevystavujeme, k vidění je pouze na fotkách,“ říká geoložka Irena Jančaříková.
Muzeum bylo založeno v roce 1892, několikrát se od té doby stěhovalo. Nakonec zakotvilo v budově Jenštejnského domu na hlavním Husově náměstí v centru Berouna.
Není divu, že je budova muzea opředena několika pověstmi, byla postavena totiž už v roce 1612. ,,Podle jedné pověsti zde na Silvestra služka omylem zamkla ve sklepě dvě malé dětí majitele domu. Ty ve tmě spadly do studny a utopily se. Služka byla popravena a od té doby se čas od času v muzeu zjevuje,“ říká pracovnice muzea Jiřina Leitnerová.
K vidění je zde stálá expozice Berounští měšťané, kde je vystavena kopie originální, zlatem zdobené zástěry, dar císaře Rudolfa II. berounským pekařům. Ti ji prý roku 1604 dostali za věrné zásluhy císařské kuchyni.
V dubnu bude v muzeu zahájena výstava k 95. výročí berounského a 100. výročí světového skautingu, která potrvá do konce května.
Chloubou berounského muzea je unikátní geopark, paleontologická expozice pod širým nebem. Ta se nachází na dvoře mezi budovou muzea a konírnou, ve které jsou vystaveny různé archeologické exponáty. ,,Předvádíme návštěvníkům, jak se Český kras vyvíjel po horotvorné stránce. Kromě mnoha pravěkých zkamenělin jsou zde k vidění horniny typické pro tuto oblast,“ dodává geoložka.
Muzeum je otevřeno od úterý do soboty od devíti do sedmnácti hodin, v neděli a ve svátek od deseti do sedmnácti hodin.
Mladá fronta DNES 20. 4. 2007: Výtvarnice vystavuje tajemné i veselé obrázky
Beroun (ek) – V Konírně Muzea Českého krasu Beroun vystavuje až do 9. června své obrazy místní výtvarnice Lucie Suchá. „Výstava se jmenuje Útěky zahradní brankou a v tomto duchu jsou také obrázky malované. Takže sem tam něco tajemného, jindy něco veselého,“ naznačila výtvarnice.
Jak jste se k malování dostala?
Můj muž Tomáš, který svými loutkami tuto výstavu doplňuje, mi věnoval už skoro před dvaceti lety olejové barvy. První obrázky jsem vyvedla na hnědý balící papír a jednalo se o plakáty na První velkolepý ples pořádaný v dubnu 1989 Kaleidoskopickým sdružením Děti i Kmeti. Tehdy jsem v sobě objevila určitou pracovitost a od té doby maluji. Jsem samouk, ale naštěstí mám okolo sebe dost rádců, abych neustrnula na mrtvém bodě.
Vystavujete v muzeu díla z poslední doby?
Jedná se o obrazy, které jsem malovala od loňského podzimu přímo pro tuto výstavu. Tomášovi dám většinou za úkol, aby mi vymyslel název výstavy a já se pak toto téma snažím zpracovat. A vzhledem k tomu, že můj muž má smysl pro vytváření krásných názvů, dělám vše pro to, aby byly krásné i obrázky.
Co nejraději malujete a jakou technikou?
Nejčastěji maluji akrylovými barvami, které pro mě kdysi objevil Standa Kahuda, dobře utajený malíř z Českých Budějovic. Dříve jsem malovala olejem, ale vzhledem k tomu, že ateliérem je nám náš byt a čuchat terpentýn 24 hodin denně se nedá, tak jsem přešla na akrylky a nedám na ně dopustit. Také někdy maluji pastelkami, které si původně půjčovali naši kluci Mikuláš a Hubert ode mne a nyní si je půjčuji já od nich. Ráda maluji všechno, včetně toho, co mi nejde. Naštěstí mám doma šikovné děti, které mi občas poradí, jak vypadá zadek koně nebo vlak.
Kde hledáte inspiraci k vaší tvorbě?
Někdy stačí oči zavřít a jindy oči otevřít. Někdy maluji, co se mi zrovna objeví v hlavě a jindy zase různé výjevy ze života.
Mladá fronta DNES 20. 4. 2007: Návštěvníci si vyzkouší vázání uzlů
Beroun (ek) – Muzeum Českého krasu na Husově náměstí hostí v těchto dnech výstavu 95 let berounského skautingu. Potrvá do 27. května a otevřena je denně kromě pondělí do 17 hodin.
„Výstava je koncipována jednak jako historický průřez berounským skautingem a dále tak, aby zaujala běžného návštěvníka. Také by měla oslovit děti, aby se začaly zajímat o skauting a případně do něj i vstoupily. Výstava tak zobrazuje nejen historii, ale i současné skautské dění v berounském regionu,“ uvedl jeden z autorů Pavel Petříček.
V expozici nechybí ukázka letního tábora. Význačné osobnosti z řad skautů z regionu i republiky se návštěvníkům představují prostřednictvím fotografií a dalšího materiálu. Ve vitrínách si zájemci mohou prohlédnout atributy skautů, například košile, šátky, vyznamenání a odznaky. Filatelisté ocení část výstavy, která zachycuje historii skautingu ve známkách a poštovních razítkách.
Nejstarší vystavené dokumenty pocházejí z roku 1930 z Lesní školy ve Výbrnici, což je skautská rezervace nedaleko Nižbora. Jak už bývá v berounském muzeu zvykem, nechybí ani u této výstavy doprovodný program. „Ten je zaměřen na dětské a mladé návštěvníky. Mohou si vyzkoušet vázání uzlů podle předlohy, postavit několik typů ohnišť či napsat krátký vzkaz pomocí obrázkového písma,“ dodali organizátoři ze sdružení Junák – svaz skautů a skautek ČR, okres Beroun.
Mladá fronta DNES 16. 3. 2007: Zájemci se vydají za nejstaršími obyvateli Berounska a Kladenska
Beroun (ek) – Cyklus besed Setkání s autory, které máte rádi, pokračuje výkladem spisovatele Josefa Dolejšího na téma připravované publikace Keltský kruh. Uskuteční se v sobotu 14. dubna a zájemci se mohou hlásit již v těchto dnech na telefonním čísle 603 830 296.
„Tentokrát se beseda nebude konat v prostorách Muzea Českého krasu, ale účastníci se vydají na cestu autobusem po části Berounska, Kladenska a Slánska. Organizátorka Marie Holečková tuto akci pracovně nazývá výjezdní besedou, protože v ní skloubí prvky zájezdu i besedy,“ prozradila Jiřina Leitnerová z berounského muzea.
Účastníci se mohou těšit na památné stromy, historické či archeologické památky. „Uvidí například památnou skupinu starých lip v Železné, slovanské hradiště v Libušíně u Kladna, léčivé železité prameny v bývalých lázních Šternberk a pověstmi opředené zámky Smečno a Mšec,“ uvedla Marie Holečková. Dojde i na staré kostelíky v Železné a Smečně či Slánskou horu s tajemným bludištěm a jeskyněmi.
„Určitě nemineme kameny, které jsou označované jako menhiry. Nacházejí se v okolí Smečna, Družce, Slaného a Bratronice. Pomyslný zlatý hřeb si necháme nakonec. Vstoupíme do jinak nepřístupné obory s keltskou svatyní s ještě zachovalými valy ve Mšeckých Žehrovicích, která je světově proslavená nálezem keltské hlavy,“ doplnila Marie Holečková. Kromě Josefa Dolejšího se průvodci stanou místní pamětníci, starostové obcí, správce obory a objevitel pecí. Plánovaný odjezd z Berouna je v půl osmé od Černého koně.
Podbrdské noviny 1. 3. 2007: Madla a Ťap potěšili dospělé i děti
Cyklus besed Setkání s autory, které máte rádi, má u posluchačů mimořádný úspěch. Ve spolupráci s Muzeem Českého krasu a za finanční podpory Města Berouna je pořádá Marie Holečková.
V průměru se jich zúčastňuje kolem 60 lidí. Ovšem při besedě s režisérem Václavem Chaloupkem na sklonku minulého roku jich bylo o dost víc. Režisér byl takovým zájmem potěšen a slíbil, že do Berouna opět rád přijede. Svůj slib splnil.
Beseda o zvířecích hercích v novém večerníčku, který se na obrazovkách nyní objevuje každý večer, se konala 21. února. Konírna v areálu Muzea Českého krasu je naštěstí dost prostorná, takže se bez problému vešla stovka posluchačů. Překvapivé pro pořadatele i pro režiséra Václava Chaloupka byla drtivá přesila dospělých. Dětí nepřišlo ani deset
„Uvidíte pracovní verzi večerníčku Madla a Ťap, kde text čtu já, zatímco v televizi uslyšíte herce Josefa Somra. V promítané verzi také chybí šumy a doprovodné zvuky jako je zpěv ptáků, šplouchání vody a podobně,“ upozornil režisér. Uvedl také, že kdyby se osm dílů večerníčku promítlo najednou, vydají na celovečerní film, protože jsou dlouhé 13 minut.
„Se zvířaty točím rád, uvedl jsem jako herce medvědy, ty dokonce dvakrát, vlky, vydru, prasátka, jezevce, malé bažanty a nyní jsou na scéně mladý lovecký pes a mládě rysa,“ řekl Václav Chaloupek. Posluchačům nabídl, že jim na ukázku promítne tři díly večerníčku a pak bude záležet na nich, zda budou chtít vidět další.
Jiřina Leitnerová
Podbrdské noviny 1. 3. 2007: Sborník informuje o nových objevech v Českém krasu
Právě vyšlo XXXII. číslo sborníku Český kras, který od roku 1976 vydává Muzeum Českého krasu. „U jeho zrodu stáli Vladimír Lysenko a Pavel Bosák. Já jsem se stala výkonnou redaktorkou v roce 1985,“ uvedla geoložka berounského muzea Irena Jančaříková. Zdůraznila, že sborník i letos vyšel za finanční podpory Velkolomu Čertovy schody a realizace se ujalo reklamní studio Artis. Příspěvky do Českého krasu uspořádali RNDr. Irena Jančaříková a RNDr. Pavel Bosák. Obsah je tradičně rozdělen do oddílů geologie a paleontologie, speleologie, archeologie, zprávy z akcí a bibliografie.
Okruh autorů sborníku zůstává po mnoho let stejný. Je to tím, že se za léta existence časopisu vytvořila skupina lidí, kterým nejde o peníze, ale o věc. Řadu let přispívají do sborníku bez nároků na honorář. Jako odměnu dostávají pouze separáty a jeden výtisk Českého krasu. Přesto se jejich jména opakovaně objevují pod články, nákresy či fotografiemi.
Český kras je sice odborně zaměřený časopis, ale zajímavé informace zde najdou i lidé, kteří se v geologii, speleologii, paleontologii či archeologii orientují jen povrchně. Letošní sborník obsahuje například článek o pokladu stříbrných mincí, který se našel u Tetína. Unikátnímu objevu je věnováno i několik barevných fotografií.
Sborník Český kras se dá koupit pouze v Muzeu Českého krasu. Stojí 60 korun.
Podbrdské noviny 1. 3. 2007: BESEDA O ARCHEOLOGICKĚM VÝZKUMU NA BEROUNSKU A HOŘOVICKU
Doc. PhDr. Václav Matoušek z fakulty humanitních studií UK a Mgr. Daniel Stolz z Ústavu archeologické památkové péče středních Čech Nižbor budou hovořit o své práci, která je zavedla na Berounsko a Hořovicko. Doc. Matoušek zavzpomíná na své působení v berounském muzeu v 80. a 90. letech minulého století. Mgr. Stolz o výzkumech v následujících letech. Přednášku doplní promítáním. Návštěvníci budou mít možnost seznámit se s knihami: Lidé a jeskyně (autoři V. Matoušek, M. Dufková), Bacín – brána podzemí (V. Matoušek), Jeskyně Čech, Moravy a Slezska s archeologickými nálezy. (V. Matoušek, P. Jenč, V. Peša), Berounsko a Hořovicko v pravěku a raném středověku V. Matoušek, D. Stolz). Tuto knihu bude možné si zakoupit. Pokud si návštěvníci přinesou další knihy, autoři jim je rádi podepíšou.
Přednáška se koná za finanční podpory Města Berouna.
Echo 28. 2. 2007: Sborník informuje o nových objevech v Českém krasu
Právě vyšlo XXXII. číslo sborníku Český kras, který od roku 1976 vydává Muzeum Českého krasu. „U jeho zrodu stáli Vladimír Lysenko a Pavel Bosák. Já jsem se stala výkonnou redaktorkou v roce 1985,“ uvedla geoložka berounského muzea Irena Jančaříková. Zdůraznila, že sborník i letos vyšel za finanční podpory Velkolomu Čertovy schody a realizace se ujalo reklamní studio Artis. Příspěvky do Českého krasu uspořádali Irena Jančaříková a Pavel Bosák. Obsah je tradičně rozdělen do oddílů geologie a paleontologie, speleologie, archeologie, zprávy z akcí a bibliografie.

Okruh autorů sborníku zůstává po mnoho let stejný. Je to tím, že se za léta existence časopisu vytvořila skupina lidí, kterým nejde o peníze, ale o věc. Řadu let přispívají do sborníku bez nároků na honorář. Jako odměnu dostávají pouze separáty a jeden výtisk Českého krasu. Přesto se jejich jména opakovaně objevují pod články, nákresy či fotografiemi.

Český kras je sice odborně zaměřený časopis, ale zajímavé informace zde najdou i lidé, kteří se v geologii, speleologii, paleontologii či archeologii orientují jen povrchně. Letošní sborník obsahuje například článek o pokladu stříbrných mincí, který se našel u Tetína. Unikátnímu objevu je věnováno i několik barevných fotografií. Sborník Český kras sedá koupit pouze v Muzeu Českého krasu v Berouně. Stojí 60 korun.
Jiřina Leitnerová
Berounský deník 24. 2. 2007: Režisér Chaloupek přijel s novým večerníčkem
Beroun (lz) – Známý režisér a adoptivní otec berounských medvědů Václav Chaloupek přijel do Berouna, aby představil svůj nový večerníček Madla a Ťap. Autor populárních vyprávění ze světa zvířat si za hrdiny třináctidílného seriálu tentokrát vybral štěně bavorského barváře a kotě rysa ostrovida, kteří se podle jeho slov skamarádili hned na první pohled.
Kamarádi od začátku
„To pouto bylo mezi nimi hned od začátku a dokonce bych řekl, že byli jeden na druhého závislí. Rys se bez Madly nehnul. Když jsme točili venku, tak to rysí mládě by na zavolání nikdy nepřiběhlo, ale se psem přišel vždycky,“ smál se Václav Chaloupek.
Večerníček Madla a Ťap jsme začali natáčet v polovině července 2004 a končili jsme v polovině října. Většina záběrů vznikla na Šumavě a kromě psího a rysího mláděte v seriálu vystupuje také Aleš, strážce šumavského parku. „Předtím jsme se vůbec neznali. Volal jsem mu v roce 1999 a on mi řekl, že mi chtěl taky volat, jestli bych nenatočil něco o vydře. Já měl zrovna stejný nápad, takže vznikl Vydrýsek, kterého mi Aleš na natáčení půjčil. Od té doby spolu kamarádíme a společně jsme byli i v Africe. Pro večerníček Madla a Ťap se mi zdál jako vhodný typ, tak jsem mu to navrhl. Říkal jsem si, ať si to zažije také někdo jiný,“ vzpomínal Chaloupek.
Komentář čte Somr
Komentář k večerníčku Madla a Ťap čte nakonec herec Josef Somr, i když to měl být původně sám Václav Chaloupek. „Myslím si, že to tak dobře neumím. Pan Somr to zvládl skvěle a trochu mi to připomíná moje první večerníčky, které namluvil Petr Haničinec,“ řekl Chaloupek, který má v zásobě pořád několik dalších nápadů na nové seriály.
„Letos bych měl začít natáčet večerníček o ježcích. Ještě tento týden jedu za odborníkem pro rady. Do budoucna mě láká udělat něco exotického. Pořád přemýšlím o mláděti geparda nebo lva, jejichž příběhy bych chtěl natočit v Africe. To by mě moc bavilo a bylo by to zase něco úplně jiného,“ zasnil se Václav Chaloupek.
Předpremiéru Madly a Ťap si v Berouně nenechalo ujít devadesát lidí a ti, kteří ji nestihli, se na první díl mohou podívat již dnes od 18.45 hodin na ČT 1.
Berounský deník 20. 2. 2007: Známý režisér zavítá do Berouna
Beroun (zem) – Další besedu z cyklu Setkání s autory navštíví režisér a adoptivní otec berounských medvědů Václav Chaloupek. Beseda, která se uskuteční za finanční podpory města, se bude konat zítra od 17 hodin v Konírně ve dvoře Muzea Českého krasu v Berouně. „Václav Chaloupek u nás představí svůj večerníček Madla a Ťap a návštěvníci besedy ho budou moct zhlédnout v předpremiéře,“ odhalila Jiřina Leitnerová z Muzea Českého krasu v Berouně. Madla a Ťap jsou příhody rysího mláděte a loveckého psa a na České televizi ho diváci zhlédnou poprvé 24. února v 18.45 hodin.
Mladá fronta DNES – střední čechy 20. 2. 2007: Jak to vidí režisér Václav Chaloupek
Představím nový večerníček Letos v lednu oslavili večerníčkoví medvědi Matěj, Vojta a Kuba, kteří žijí v berounském medvědáriu na Městské hoře, sedmé narozeniny. Společně s jejich kmotrou Libuší Hanzalovou, starostou Jiřím Besserem a medvědářem Janem Míšou Černým jsem se zúčastnil oslav a medvědi mě hned poznali. Stále totiž používám stejnou kolínskou, a tak mě poznají už po čichu. Při natáčení večerníčkových příběhů jsem pracoval s desítkami zvířecích mláďat. Matěj, Vojta a Kuba ale navždy zůstanou mojí srdeční záležitostí a vždy se k nim budu rád vracet.
Právě jsem dokončil nový třináctidílný seriál o přátelství štěněte bavorského barváře Madle a rysího kotěte Ťapa, který uvede Česká televize 24. února. Berounští diváci ale mají možnost vidět tento večerníček v předpremiéře. Jeho promítání bude součástí besedy, na kterou přijedu ve středu 21. února do výstavní síně Konírna ve dvoře Muzea Českého krasu. Posluchači se navíc dozví zajímavé podrobnosti z natáčení a uvidí možná i to, co se do večerníčků nedostalo.
Mladá fronta DNES – střední čechy 16. 2. 2007: Výstavy v muzeu doplňují programy pro děti
Beroun (ek) – Dvě nové výstavy hostí až do 25. března berounské Muzeum Českého krasu na Husově náměstí. První nese název Bali – ostrov démonů, tanců a sopek, druhá Netopýři.
„Exotický ostrov v Indonésii s úžasnou tropickou přírodou přenese návštěvníky muzea do naprosto odlišného světa. Seznámí se s tím, jak se zde obyvatelé oblékají, jak dodržují náboženské tradice. V muzeu také čeká dobrý duch Barong a zlá čarodějnice Rangda,“ uvedla pracovnice muzea Jiřina Leitnerová.
V rámci této cestopisné výstavy nechybí ani doplňkový program. Především děti mohou vymalovat a vystřihnout masku démona, skládat puzzle nebo luštit tematicky zaměřenou křížovku.
Druhá expozice prezentuje metody výzkumu netopýrů a na fotografiích představuje většinu druhů, které žijí v České republice. Zastoupeni jsou i netopýři z oblasti Českého krasu a součástí výstavy jsou také audionahrávky netopýřích hlasů. „Děti si mohou podle návodu skládat z papíru netopýra nebo si ho vybarvit a vystřihnout. I zde na ně čekají křížovky nebo puzzle. Školy navíc mají možnost si na telefonu 311 621 842 objednat u autorky výstavy Dity Weinfurtové odborný výklad,“ dodala Jiřina Leitnerová. Muzeum je otevřeno kromě pondělí od 9 do 17 hodin.
Podbrdské noviny 15. 2. 2007: Tajemní netopýři mají své obdivovatele
Netopýři jsou pořád ještě opředeni tajemstvím, pověrami a možná i trochu strachem z neznáma. Všechno je částečně způsobeno skrytým způsoben života netopýrů. Poznat tyto živočichy zblízka mají návštěvníci Muzea Českého krasu. Až do 25. března si na několika desítkách panelů mohou prohlédnout zajímavé záběry na dospělé jedince i mláďata netopýrů.
Zájemci o výstavu Netopýři mají možnost vidět tyto létající savce v detailu i na počítači, kde jsou u jednotlivých exemplářů připojené i hlasy. Ty budou pro většinu návštěvníků pravděpodobně překvapením. V přírodě totiž většinou hlasový projev netopýrů neuslyší. Nahrávky jsou upravené tak, aby je lidské ucho dobře vnímalo a jako zajímavost je možné porovnání s desetkrát zpomalenou nahrávkou. Na ní například hlas netopýra parkového, který vydává v době páření a láká jím samičky, připomíná zvuky vydávané zpěvnými ptáky.
Obě výstavy si zájemci mohou prohlédnout až do 25. března. Pro děti je navíc připraven doprovodný program. Mohou si skládat tématicky zaměřené puzzle, luštit křížovky, zkusit vyplnit test a ty menší si mohou složit z papíru netopýra nebo si jeho podobu vystřiženou z papíru vybarvit podle své fantazie.
Podbrdské noviny 15. 2. 2007: Uprostřed noci uviděl padající meteorit
Lochovický kronikář František Sládek se šel uprostřed noci napít mléka. Když se chystal zhasnout světlo, viděl z kuchyně otevřenými dveřmi do okna sousedního pokojíku, kde ho upoutal neobvyklý úkaz.
„Bylo to v noci ze 4. na 5. února ve 23 hodin 58 minut . Podíval jsem se z okna a uviděl na východě, směrem na Neumětely ohnivou kouli. V průměru měřila asi 20 dílců. Jako starý dělostřelec jsem zvyklý na ně měřit a odhadovat velikost a vzdálenost. Jeden dílec je úhel, pod kterým vidíme jeden metr na vzdálenost jednoho kilometru,“ vysvětlil bystrý pozorovatel.
„Kouli jsem pozoroval ve výšce 15 metrů nad obzorem. Obzor má převýšení proti místu pozorování 15 až 20 metrů. Svítící koule vypadala jako vystřelená raketa. Nejdříve jsem si myslel, že jde mládež z hospody a střílí rakety, ale koule byla větší. Barvu měla žlutooranžovou. Zdálo se mi, že směrem dolů k zemi z ní vede světelný pruh. Druhý den jsem ve zprávách slyšel, že i jinde byly vidět meteority,“ popsal podrobně situaci lochovický kronikář, který se o svůj zážitek podělil hned další den s pracovníky Muzea Českého krasu.
„Byl to nezapomenutelný zážitek, za který vděčím dlouholetému zvyku. Každou noc si totiž dopřeje sklenici mléka. Po jeho vypití mám záruku, že i v druhé polovině noci budu dobře spát,“ doplnil údaje osmaosmdesátiletý František Sládek. Činorodý muž píše nejen kroniku, ale také knihy s regionální tématikou.
Echo 14. 2. 2007: Beseda s Václavem Chaloupkem
První zvíře, které režisér Václav Chaloupek přivezl do televize, byla hyena. „Vezli jsme ji z plzeňské zoo, kde jsem tehdy pracoval. Po cestě nám zkolabovala a museli jsme ji oživovat. Naštěstí přežila a zaujala i pracovníky televize,“ vzpomínal na besedě v Muzeu Českého krasu Václav Chaloupek.
„Jan Pixa pronesl větu, která mě inspirovala k prvnímu seriálu o zvířátkách. Řekl: „Takové hezké zvíře a lidi ho nemají rádi.“ Já jsem pak do tehdejšího studia Kamarád za pomoci Jiřího Chalupy prosadil seriál Neoblíbená zvířata. Vystřídalo se v něm pětačtyřicet druhů zvířat, která nemají sympatie lidí. Vzal jsem tam i medvědy z naší zoo,“ vzpomínal na dobu před dvaceti lety Václav Chaloupek.
S pozornými posluchači se podělil i o dramatické zážitky s těmito zvířaty. „Natáčeli jsme se slovenským režisérem Jindrou Vlachem, ale medvědi nám utekli na strom. Dvě hodiny jsme je lákali, aby slezli dolů, jenže jim se nechtělo. Nakonec režiséra napadlo, že jim strom namaže medem. Opravdu to fungovalo. Medvědi lízali med a lezli níž a níž, až byli dole, smál se i po letech Václav Chaloupek. Netušil, že s těmito medvědy se setká ještě jednou.
„V roce 1989 mě vyhodili ze zoologické zahrady, hledal jsem si nové místo, sledoval inzeráty a najednou vidím, že ve známém brněnském hotelu mají medvědí hody,“ líčil populární režisér. Nějak ho napadlo, že jsou to ti plzeňští medvědi. Vyprávěl, jak se pod jiným jménem dostal k informacím, které to potvrdily. Oslovil známé novináře a prozradil, že ředitel zoo prodal medvědy na maso. Článek opravdu vyšel, ale úplně zapadl v událostech ze 17. listopadu.
Přesto by se dalo říci, že medvědi jsou jeho osud, protože večerníček o Vojtovi, Kubovi, Matějovi patří dosud k nejoblíbenějším. Za medvědy, kteří díky berounskému starostovi Jiřímu Besserovi našli domov na Městské hoře, jezdí každý rok zhruba sto tisíc lidí, převážně dětí. Václav Chaloupek vyprávěl o svém soužití s nimi po dobu natáčení, jak ho ráno v pět hodin budili a dožadovali se jeho pozornosti, jak s nimi denně chodil na procházku, jak domek, který měli k dispozici, totálně zdevastovali. „Naštěstí byl určený ke zbourání, ale oni si, jak škrábali omítku až na cihly, zničili tlapy a museli se léčit,“ sdělil o medvědech. Společné měsíce se nedají zapomenout. „Jezdím za nimi tak čtyřikrát za rok, pořád si mě pamatují, i když už to dávno nejsou ta hravá medvíďata,“ konstatoval Václav Chaloupek.
Berounští medvědi budou mít 13. ledna narozeniny. Autor je chce připomenout v televizi, kde dělá nový pořad Minuty z přírody. „Jeden den bych udělal minutu o tom, co ve večerníčku nebylo a druhý minutu ze současnosti,“ plánuje režisér.
Stejně zajímavé zážitky jako s medvědy má i s ostatními zvířaty. I po natáčení sleduje dál jejich osudy a podle možnosti je navštěvuje v jejich nových domovech. „V současnosti mám doma jen pětileté vlky,“ řekl a prozradil i termín vysílání dalšího večerníčku. Začne 24. února příštího roku a bude o rysovi a psovi.
Berounský deník 9. 2. 2007: Děti si vyrobí netopýra
Beroun (jh) – Zábavný doprovodný program pro děti probíhá v rámci aktuálních výstav Bali a Netopýři v Muzeu Českého krasu v Berouně.
„Pro dětské návštěvníky je v prostorách muzea připraven stůl na klidném místě, kde mohou pracovat s nejrůznějšími vystřihovánkami a kvízy, mohou luštit tématické křížovky nebo skládat puzzle. Nejmenší návštěvníci si tu vymalují a vystřihnou masku démona nebo netopýra“, sdělila koordinátorka projektu Anna Pankowská.
Zatímco si budou děti hrát a bavit se, rodiče si ve volném čase stihnou vyřídit nákup nebo návštěvu úřadů.
Echo 31. 1. 2007: Leden v muzeu: přednášky, olympiáda, Bali
Cyklus besed, který v muzeu pořádá berounská vydavatelka Marie Holečková za finanční podpory města Berouna pokračoval 17. ledna přednáškou Daniela Stolze o nových archeologických výzkumech na Tetíně. Hovořil o výzkumu, kterého se zúčastnil. Trval od června do září. Zkoumali jsme tetínské pohřebiště z období ranného středověku tedy devátého až desátého století,“ řekl archeolog z Ústavu archeologické památkové péče středních Čech. Překvapil ho výsledek bádání, který pravděpodobně posune stáří hradiště o několik desítek let do minulosti oproti dosavadním předpokladům. Výzkumu na Tetíně se zúčastnila i jeho žena Dana Stolzová. Ocenila nález ženských šperků z mědi a bronzu. „Za pozornost určitě stojí i takzvaná bubínková náušnice a skleněné korále. Jejich soubor patří mezi největší dosud objevené v Čechách,“ dodal Stolz.
Muzeum poskytlo také prostory pro historickou olympiádu, kterou zde 22. ledna tradičně pořádal Domeček Hořovice. Byla určena žákům 8. a 9. ročníků základních škol a 3. a 4. ročníků osmiletých gymnázií. Tématicky byla zaměřena na zločin a trest v českých dějinách od sv. Václava k Miladě Horákové.
Autor výstavy Bali – ostrov démonů, tanců a sopek Antonín Jančařík se podělí o zážitky a poznatky z pobytu na exotickém ostrově na přednášce, která se uskuteční za finanční podpory města Berouna 30. 1. od 17 hodin.
Podbrdské noviny 1. 2. 2007: Zmizelý Beroun má spoustu příznivců
Křest knihy Zmizelé město aneb Berounské reminiscence se stal ve čtvrtek 18. ledna významnou kulturní událostí. Konal se v Muzeu Českého krasu za přítomnosti hejtmana středočeského kraje Petra Bendla, poslance Parlamentu ČR Jana Schwippela, starosty Berouna Jiřího Bessera a dalších významných osobností. Nechyběl ani ředitel vydavatelství Praam Václav Kinský. Významné hosty i desítky zájemců o knihu uvítala v muzeu jeho ředitelka Karin Kriegerbecková.
Společenská událost měla obvyklý průběh s autorským čtením, proslovy, přáním, aby publikace našla co nejvíce čtenářů. Nechybělo ani polévání šampaňským a kniha pak byla symbolicky poslána mezi lidi.
„Staré fotografie jsou jako naše vlastní paměť. Umožňují, aby informace o zmizelých domech, celých ulicích i různých zákoutích získala i mladá generace,“ řekl ředitel vydavatelství Praam, které se specializuje právě na vydávání regionálních publikací zaměřených na historii.
Text ke knize napsal novinář a publicista Rudolf Kadeřábek, fotografie jsou dílem členů Fotoklubu Beroun. Na přípravě knihy se podíleli Ladislav Dvořák, Josef Fron, Jiří Kopřiva, Vladimír Radil, Zdeněk Roubal, Ladislav Svatoš, Jitka Tatarová, Zdeněk Zůna a Jiří Zýma.
„Všechno začalo na výstavě Fotoklubu, která se jmenovala Berounské reminiscence a konala se v roce 2005 v Holandském domě v Berouně,“ zavzpomínal Jiří Kopřiva. Texty k výstavě dělal fotografům Rudolf Kadeřábek, a tak se pánové domluvili. Od nápadu na vydání knihy o tom, jak vypadal Beroun dřív ke čtvrtečnímu křtu, uplynula řada měsíců, ale publikace je na světě a vydala se mezi čtenáře. Záleží na nich, jak ji přijmou.
Jiřina Leitnerová
Webová stránka Středočeského kraje 18. 1. 2007: V Muzeu Českého krasu byla pokřtěna publikace o historii Berouna
Úspěšná fotografická výstava Berounské reminiscence se dočkala knižní podoby. Obrazovou publikaci Zmizelý Beroun aneb Berounské reminiscence pokřtili v Muzeu Českého krasu v Berouně hejtman Středočeského kraje Petr Bendl s berounským starostou Jiřím Besserem. Kniha zachycuje historii města v dobových fotografiích členů Berounského fotoklubu. Ti na nich zachytili dnes již neexistující staré části města, autorským textem je doprovodil dvaaosmdesátiletý Rudolf Kadeřábek.

„Jako berounský rodák jsem ve městě mnohé viděl a zažil, takže textovat fotografie pro mě většinou bylo snadné, text obsahuje mnoho mých osobních vzpomínek“ řekl Kadeřábek. Publikace obsahuje přibližně 130 fotografií z období první republiky i 50. a 70. let minulého století, které jsou podle autorů melancholickou vzpomínkou nejen na městské stavby, ale také konkrétní lidi.

„V knize čtenář najde například fotku statku v centru města, který musel v padesátých letech ustoupit požadavkům armády. Jeho obyvatelé se snažili vzdorovat, ale nakonec skončili v sídlištním paneláku, který jim nemohl nahradit domov,“ uvedl Kadeřábek, který okomentoval i fotografie různých figurek berounského života. Mezi takové patřil například podivín přezdívaný Šerif, který byl podle pamětníků schopen připnout si šerifskou hvězdu, stoupnout si na vozovku a řídit dopravu.

Knihu Zmizelý Beroun aneb Berounské reminiscence vydalo nakladatelství Praam, které se věnuje převážně regionálním tradicím a historii. Proto se dohodlo s pořadateli výstavy Berounské reminiscence, která se uskutečnila na jaře loňského roku v Holandském domě, na její prezentaci formou knižní publikace.

„Smyslem vydání této knihy je umožnit pamětníkům, aby si prolistovali fotografiemi a texty, které v nich vyvolají vzpomínky,“ dodal autor textů v publikaci.
Původní článek včetně fota najdete ZDE.
Berounský deník 17. 1. 2007: Návštěvníci si prohlédli ostrov Bali i živé netopýry
Beroun (lz)- Na vernisáž dvou zajímavých výstav v Muzeu Českého krasu v Berouně přišlo až nečekané množství lidí. Ti byli zvědaví nejen na fotografie z kouzelného ostrova Bali, ale především na živé netopýry, kteří zpestřili druhou výstavu fotografií.
„Rozhodli jsme se uspořádat dvě výstavy najednou, protože je to organizačně mnohem lepší a to jak pro návštěvníky, tak pro pracovníky muzea. Ani jedna výstava není tak rozsáhlá, aby pokryla všechny prostory muzea, takže jsou tu dvě, které se skvěle doplňují,“ sdělila Jiřina Leitnerová z Muzea Českého krasu v Berouně.
Výstava nazvaná Bali – ostrov démonů, tanců a sopek ukázala návštěvníkům přírodní krásy země, kterou většina z nich nikdy nenavštíví. Prostřednictvím této expozice se lidé seznámili také s místními zvyky a tradicemi. Jedním z členů výpravy na Bali byl Antonín Jančařík, jehož fotografie byly součástí výstavy. „Na Bali jsme jeli v červenci loňského roku a splnili jsme si tím sen. Navštívili jsme vše, co jsme si přáli. Přivezli jsme si s sebou keramiku a masky, které jsou rovněž součástí výstavy, a samozřejmě řadu fotografií. Když si je ale zpětně prohlížím, říkám si, že jsem to mohl vyfotit lépe,“ zoufá si Antonín Jančařík jako správný fotograf. Jeho dalším snem je přejet na koni celý Island.
Druhou výstavou byla expozice nazvaná Netopýři, která se skládala převážně z fotografií a pomůcek na odchyt těchto zvířat. Největším lákadlem byli tři živí netopýři, kteří v minulosti utrpěli nějaké zranění a už se nemohli vrátit zpět do přírody. O tyto zvířata se stará mimo jiné Základní organizace Českého svazu ochránců přírody, která netopýry na výstavu přinesla. „Zaměřujeme se na netopýry, kteří jsou nalezeni na území Prahy, a na jejich propagaci. K tomu využíváme právě chov trvale handicapovaných netopýrů, s kterými pořádáme různé přednášky. Na výstavu jsme přinesli dva druhy, netopýra rezavého a netopýra parkového. Těm, kteří u nás zůstanou už napořád, dáváme i jména, takže máme například Večerníčka, Péťu nebo Joffreyho, který nemá nožičku,“ sdělila Dagmar Zieglerová, která netopýrům před třemi lety úplně propadla.
Obě výstavy mohou lidé navštívit v muzeu až do 25. března.
Berounský deník 11. 1. 2007: Návštěvníci si prohlédnou netopýry i ostrov Bali
Beroun – Hned několik zajímavých akcí mohou lidé v lednu navštívit v Muzeu Českého krasu v Berouně. Vybrat si mohou mezi vernisážemi, přednáškou či křtem zajímavé knihy.
Úterý bude ve znamení dvou zajímavých vernisáží. „V přízemí bude výstavní síň patřit netopýrům. Na velkoplošných fotografiích se návštěvníci seznámí s většinou druhů, které žijí na území republiky. Nebudou chybět ani netopýři, kteří se vyskytují v Českém krasu. V prvním poschodí muzea se otevře výstava Bali – ostrov démonů, tanců a sopek. Obě výstavy potrvají až do 25. března,“ sdělila Jiřina Leitnerová z berounského muzea.
Nebude chybět ani známý cyklus besed, v jehož rámci lidé mohou navštívit přednášku o nových archeologických objevech v Tetíně.
Křest knihy Zmizelé město aneb Berounské reminiscence se odehraje ve znamení jedinečné akce.
Mladá fronta Dnes 5. 1. 2007: Muzeum připravuje novinky
Kromě výstav, besed a tradičních akcí plánuje Muzeum Českého krasu umělecký projekt Loukamosaik Beroun – Nové výstavy, přednášky, besedy a další akce chystá na letošní rok Muzeum Českého krasu. Největší novinkou budou umělecké workshopy s názvem Loukamosaik, které se uskuteční od května do září. „Návštěvnost v muzeu se mírně zvyšuje,“ řekla pracovnice muzea Jiřina Leitnerová.
Ještě do 7. ledna mohou návštěvníci zhlédnout výstavu betlémů. V úterý 16. ledna zahajují dvě nové výstavy, společná vernisáž začíná v 17 hodin. „V přízemí muzea bude výstava s názvem Netopýři. Na fotografiích se zájemci seznámí s většinou druhů, které u nás žijí, a dozvědí se i zajímavé informace o metodách výzkumu těchto létajících savců,“ pozvala všechny zájemce Jiřina Leitnerová.
V prvním poschodí bude otevřena výstava Bali – ostrov démonů, tanců a sopek. Jejím prostřednictvím se lidé mohou seznámit s tím, jak se na Bali žije, jak se obyvatelé oblékají, jaké dodržují tradice a čemu věří. Obě výstavy potrvají do 25. března.
V lednu se v Muzeu Českého krasu uskuteční křest knihy Berounské reminiscence a k výstavě o Bali je na 30. ledna připravena přednáška. O své dojmy z exotického ostrova se podělí autor výstavy Antonín Jančařík.
Loňský rok se muzeu celkem vydařil. Mezi největší akce patřila Muzejní noc, Dny evropského dědictví a řemeslný jarmark při jarních a podzimních hrnčířských trzích v Berouně. Navíc přibyl den kraje, který se konal loni poprvé. Populárním, zvláště mezi různými typy škol, se stal doprovodný program k výstavě Betlémy.
„Návštěvnost výstav je proměnlivá, trefit se do vkusu a zájmu návštěvníků muzea je složité. Dokonce i stejně tématicky zaměřená výstava, která poprvé příliš nezaujala, může mít později velký úspěch. V podstatě se dá říci, že návštěvnost je stabilní s mírně stoupající tendencí,“ uvedla Jiřina Leitnerová.
Mezi velmi úspěšné výstavy patřily Démoni a bytosti, Archeologie královského města Berouna, Krása nerostů a Betlémy. Muzeum kromě výstav pořádá i besedy, přednášky, exkurze nebo autogramiády.
„Jednotlivé akce mají svůj stabilní okruh zájemců a příznivců. Jejich počet někdy přesahuje prostorové možnosti muzea. Nedávno takový zájem vzbudila přednáška Vojtěcha Turka s názvem Ztracená moře uprostřed Evropy,“ připomněla ředitelka muzea Karin Kriegerbecková.
Největší letošní novinkou bude akce, kterou pod názvem Loukamosaik pořádá občanské sdružení Femancipation. Nad tímto mezinárodním projektem převzal záštitu hejtman Petr Bedl. Ve středních Čechách se projektu zúčastní kromě toho berounského už jen muzea v Příbrami a Rakovníku.
Děti různého věku budou moci vytvořit mozaiky s motivem květin, v Berouně se umělecké workshopy budou konat od května do září.
Karel Souček
Berounský deník 29. 12. 2006: Přeučil si oblíbil Beroun
Beroun – Herec Jan Přeučil navštívil ve středu Beroun. Na jeho předčítání z děl známých literárních klasiků se přišla podívat řada lidí, kteří se těšili na jeho vypravěčské nadání.
Jan Přeučil přijel letos do Berouna již podruhé a opět v rámci cyklu Setkání s autory. „Poprvé tu byl v květnu a četl tady verše básníků, kteří jsou nějak spjati s Berounem. Lidi se bavili a mělo to velký úspěch,“ vzpomínala Jiřina Leitnerová z berounského muzea. „Působí na mě velmi mile. Oceňuji to, že dokáže i z padouchů a negativních postav, které hraje, udělat člověka s lidskou tváří,“ dodala.
Herec přijel se svým synovcem, který se staral o organizaci a ozvučení. I tentokrát Jana Přeučila lidé v Berouně srdečně přivítali a těšili se na humoristickou prózu a anglické anekdoty.
„Jan Přeučil tady začínal v jedné kavárně v 60. letech jako čerstvý absolvent herecké školy. Nyní se do Berouna po letech vrací a vypadá to, že naše spolupráce bude i nadále pokračovat,“ řekla Marie Holečková, která organizuje Setkání s autory již třetím rokem.
„Jeho vystoupení v muzeu bylo takovým zajímavým koktejlem. Celé si to připravil sám a bylo to velice profesionální. Z lidí, kteří se na něj přišli podívat, byl nadšený a sám dokonce navrhl, že by se z této besedy mohla stát jakási tradice,“ sdělila Holečková.
Na Jana Přeučila se tedy berounské publikum může těšit i do budoucna.
Berounský deník 15. 12. 2006: Litavka odhalila skrytá tajemství
Beroun (lz)- Beseda nazvaná Litavka tajemná a neznámá, která se konala v Muzeu Českého krasu v Berouně, přilákala velké množství lidí. Autoři Otomar Dvořák a Marie Holečková zde představili svou novou knihu Litavka – řeka skrytých pokladů a nechyběla ani autogramiáda. Jako host byl pozván vodohospodářský odborník Bohumil Nekut.
„Díky panu Nekutovi jsme se dostali na místa, která bychom jinak nemohli navštívit, například k prameni Litavky. To je vlastně jeden z mála pramenů českých řek, z kterého se lze napít. Dokonce tam jsou pitné nádrže, z kterých čerpá celý vodovod v Příbrami,“ řekl Otomar Dvořák, který při psaní nové knihy čerpal ze všech knih, které o oblasti vyšly, a z vodohospodářských podkladů.
Během mapování řeky autoři absolvovali několik výjezdů do přírody, které se staly velkým zážitkem. „Zajímavé bylo, že Litavku zná každý jako znečištěnou řeku a přitom má krásné přírodní partie jako například v okolí Hluboše nebo před Bohutínem,“ vzpomínal Dvořák.
Díky němu a fotografce Marii Holečkové se tedy často opomíjená řeka Litavka dostala konečně do veřejného povědomí. „Za ten zájem ze stran lidí jsem hrozně rád, protože řeka Litavka si to určitě zaslouží,“ řekl Otomar Dvořák.
Mladá fronta Dnes 2. 1. 2007: Kniha zachycuje dnes zaniklé části Berouna
Beroun (ek) – V Muzeu Českého krasu na Husově náměstí v Berouně se ve čtvrtek 18. ledna v 16 hodin uskuteční slavnostní křest nové obrazové publikace nazvané Zmizelé město aneb Berounské reminiscence. Kniha je reakcí na stejnojmennou fotografickou výstavu, která se konala na jaře roku 2005 v berounském Holandském domě.
Výstava se setkala s neobyčejným zájmem veřejnosti. Po tomto úspěchu oslovil berounský fotoklub, který výstavu připravil, společnost Praam. S ní se dohodl na další formě prezentace, při níž byla zachycena historie města, tentokrát však v knižní podobě,“ vysvětlila tisková mluvčí Městského úřadu Beroun Jitka Soukupová.
Obě strany spolupracující na tomto projektu našly společnou řeč i proto, že nakladatelství Praam se ve svých vydavatelských aktivitách intenzivně věnuje především regionálním tradicím a historii. Výsledkem je právě publikace Zmizelé město aneb Berounské reminiscence. Dobové fotografie v knize, kterou finančně podpořilo město Beroun, zachycují historické části města, dnes často neexistující a jsou dokresleny originálním autorským textem Rudolfa Kadeřábka. „Tato knížka je jako průvodce ústavem paměti města,“ uvedl autor textu.
Mladá fronta Dnes 23. 11. 2006: Autogramiáda. Děti se setkaly se spisovatelem
Beroun (fk) – O medvědech a dalších zvířátkách besedoval ve středu v berounském Muzeu Českého krasu v rámci pravidelného cyklu Setkání s autory spisovatel, režisér a milovník přírody Václav Chaloupek.
Na setkání přišli zejména nejmladší obyvatelé Berouna. Ti se nejčastěji ptali na to, jak vypadalo soužití se zvířaty známými z televizních večerníčků. Řada otázek se týkala také medvědů Vojty, Kuby a Matěje, kteří žijí v medvědáriu na Městské hoře v Berouně. Během programu měli návštěvníci možnost spatřit ukázky z nových pořadů, které Václav Chaloupek připravuje. Hrdiny dalších filmů oblíbeného autora budou například liška, vlk nebo srnka. Chaloupek se dětem svěřil, že netušil, jak bude náročné každý den připravovat pořad Minuta o přírodě. Po skončení besedy Václav Chaloupek dětem podepisoval knihy.
Berounský deník 23. 11. 2006: Žáci vytvořili vzdušný oceán
Beroun (jah) – Projekt pod názvem Vzdušný oceán v úterý představili jeho organizátoři v Muzeu Českého krasu v Berouně široké veřejnosti. Vychází z aktivity žáků a studentů základních škol a gymnázií v celé České republice a je zaměřen na teoretické a praktické poznávání přírodních a ekologických souvislostí v místě bydliště každého konkrétního studenta. Výstava, kterou pořádá organizace Koniklec, zachycuje celkový stav ovzduší ve vztahu k jeho znečišťování ve vybraných oblastech naší republiky. V berounském muzeu si mohou návštěvníci prohlédnout devatenáct ze šedesáti pěti plakátů, mezi nimiž jsou také práce z Raduňska Lucie Pravdové, která byla oceněna odbornou porotou, a z Podještědí Zuzany Gertové, kterou vybrala porota dětská.
Jedním z členů Sněmu dětí České republiky pro životní prostředí je i žák Základní školy Beroun – Závodí David Hladký, který zpracoval problematiku znečišťování ovzduší v našem kraji.
„Cílem projektu je zapojit studenty do ochrany a zlepšení životního prostředí. Na pravidelných setkáních sněmu, kterým říkáme víkendovky, se učíme dosáhnout praktického výsledku, to znamená pomáhat přírodě v praxi,“ vysvětlil David Hladký, velmi kultivovaně vystupující mladý muž.
Echo 22. 11. 2006: Geologie není jen pro muže
Při slově geolog si většina lidí představí větry a dešti ošlehaného chlapa, který převzal tvrdost od kamenů, jimiž se ve své profesi zabývá. Ve skutečnosti tuto profesi často vykonávají i ženy. V Muzeu Českého krasu působí jako geoložka už 21 let. RNDr. Irena Jančaříková. Její činnost je skutečně pestrá a různorodá. Proto jsme jí položili několik otázek.
Co tě přivedlo ke geologii?
Možná se to bude zdát divné, ale fakt je, že členství v pionýrském oddíle Trilobit, který kdysi působil při 4. ZŠ v Berouně. Vedl ho geolog Tomáš Honsa a vodil nás do jeskyní, do lomů na sběr zkamenělin a mně se to zalíbilo. Jako studentka jsem začala provádět návštěvníky Koněpruských jeskyní, později se stala členkou tetínské speleologické skupiny. Všechno mě to ohromě bavilo, a tak byl jen krůček k tomu, abych se po gymnáziu přihlásila ke studiu geologie na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity.
Kdy jsi absolvovala a jak jsi se dostala do berounského muzea. Mělo na tvé rozhodnutí vliv třeba to, že pocházíš z Berouna?
Vystudovala jsem obor základní a ložiskové geologie, specializace sedimentární petrologie. Fakultu jsem ukončila v roce 1985. Diplomovou práci jsem psala na téma Výzkum stavebních kamenů hradu Karlštejna. Do berounského muzea jsem jako studentka chodila pro rady za RNDr. Václavem Petrem. Ten mi také prozradil, že z muzea odchází a já se dostala na jeho místo. Dostala jsem ho a v září 1985 jsem do tehdejšího Okresního muzea v Berouně nastoupila.
Co všechno obnáší práce muzejního geologa?
Především je to práce se sbírkami. Nyní mi nejvíce času zabere inventarizace po povodni. Mám za úkol vytvořit databázi sbírek v počítači a provést jejich digitalizaci. Nedílnou součástí mé práce je také populárně naučná činnost. To znamená, že se snažím seznamovat veřejnost s geologickým vývojem Barrandienu.
Jakým způsobem?
Především prostřednictvím expozic v muzeu, které jsou zaměřené na geologii a paleontologii širšího okolí Berouna, jeskyně a jeskyňářství v Českém krasu a na vývoj pleistocenní krajiny. Mimořádná je expozice pod širým nebem Geopark Barrandien, o níž mají odborníci i laici velký zájem. Další možností, kterou často využívám, jsou výstavy. V podstatě jsou zaměřené buď na geologii, paleontologii, speleologii nebo mineralogii. Patří k nim i různé doprovodné akce.
Slyšela jsem, že velký úspěch mají geologické exkurze. Jak často se konají a kolik lidí se jich účastní?
Pro veřejnost se konají dvakrát do roka, někdy jsou ještě nějaké exkurze navíc, například pro žáky základních škol nebo pro kolegy geology. Zájem je velký, exkurzí do přírody s geologickým zaměřením se zúčastňuje kolem sedmdesáti lidí různého věku.
Co ještě patří ke tvé práci v muzeu?
Spolupráce s médii, s tiskem, rozhlasem, ale i s televizí. S tou jsem spolupracovala na pořadu Volejte učiteli. Byl to přímý přenos a přiznám se, že takové nervy jsem snad ještě nikdy nezažila. Ráda vzpomínám na natáčení jednoho dílu naučného pořadu pro Českou televizi, kde byl v hlavní roli jako průvodce Miroslav Vladyka. Ten díl se jmenoval Po stopách Joachima Barranda. Doteď ho zájemcům promítáme v muzeu. Natáčení bylo pohodové a myslím, že je to na výsledku znát.
Pokud vím, tak natáčení bylo ještě víc…
Ano, ale to byly většinou dokumentární filmy, právě letos na podzim se v muzeu točily dva.
Má tvůj pozitivní vztah k médiím nějakou souvislost i s cenou FITES Trilobit Beroun, která se předává každý rok v Berouně?
To bych neřekla, ale je pravda, že jsem stála jako zprostředkovatel u zrodu této ceny, kterou FITES oceňuje audiovizuální díla. Cena ve tvaru trilobita, kterou vyhodnocení tvůrci dostávají, je z českého křišťálu. Druh trilobita jsem nevybrala náhodně. Exemplář Dalmanitina socialis, podle kterého je vytvořený, pochází z lokality Děd u Berouna. Toto místo patří do klasických barrandových lokalit.
Slyšela jsem, že jsi se nějak podílela i na navrhování starostenského řetězu pro představitele Berouna?
Navrhoval ho šperkař Jaroslav Náprstek, který vytvořil například insignie pro Karlovu univerzitu. Já jsem vybírala pravé zkameněliny trilobitů a kameny. Z nich je použitý železitý křemen a vápnitá konkrece. Zkameněliny jsou dvě hned u státního znaku, další jejich otisky jsou ze zlata.
Myslím, že jsi docela vytížená, asi tě tvoje práce hodně baví.
To ano a už jsem se dočkala i pozitivní odezvy. Na základě mých aktivit si mě všimli na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a pozvali mě, abych tam přednášela studentům v rámci programu vzdělávacího environmentálního modulu. Přednáška bude mít název Muzea a EVVO, což je environmentální vzdělávání, výchova a osvěta.
Máš zajímavou práci, setkáváš se s populárními osobnostmi, určitě tě potkala spousta příhod, veselých i napínavých zážitků. Prozradíš něco?
Nejvíc zážitků mám z budování Geoparku Barrandien, ale třeba se zdají zajímavé jen mně. Zmíním snad jen jeden. Sháněla jsem kameny typické pro Barrandien v lomech v okolí Berouna. Jednou jsem se vydala na kole do lomu Na Branžovech u Loděnice. Jedu po jedné z etáží a potkám auto s vedoucím toho lomu. Ptal se, co tam dělám, vše jsem mu vysvětlila a on mě upozornil, že se připravuje odstřel. Poradil, abych našla střelmistra, kde v jeho budce budu v bezpečí. Zjistila jsem, že zmíněná budka je nízká a leze se tam po čtyřech a odstřel se provádí přímo z ní. Připadala jsem si jak v napínavém filmu, když střelmistr manipuloval s dráty a já čekala, kdy to bouchne. Všechno dopadlo dobře, já si vybrala potřebné ne příliš velké kameny a chystala jsem se sednout na kolo a odjet. Vedoucí mi však na pomoc poslal techniku, bagr s velkou lžící, který mě s dvěma kameny provázel po etáži a k východu z lomu, kde je složil a já si pro ně pak přijela autem.
Mladá fronta Dnes 21. 11. 2006: Betlémy v muzeu. Výstavu doplní programy pro děti
Beroun (jil) – Výstavní prostory Muzea Českého krasu v Berouně zaplnily minulý týden betlémy. Pocházejí ze sbírek Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě. Liší se výtvarným pojetím, velikostí i materiálem.
„První jesličky do Čech přivezli jezuité. Pražané měli možnost je vidět už v roce 1560, kdy byly vystaveny v kostele sv. Klimenta. Nejdříve se stavěly v kostelích a v šlechtických sídlech. Na český venkov se dostaly až v 18. století,“ řekla autorka výstavy a etnoložka Muzea českého krasu Dana Přenosilová.
Výstava bude atraktivní především pro děti. Pracovníci muzea pro ně připravili doprovodný program. Mohou se do něj zapojit jednotlivci i celé třídní kolektivy. V pracovních listech najdou omalovánky a vystřihovánky. Mohou si vytvořit celý betlémek, který bude vystaven v muzeu.
Berounský deník 18. 11. 2006: Betlémy obdivovali dospělí i děti
Beroun (zem) – Celá řada krásných a nápaditých exponátů se sešla na vernisáži výstavy betlémů v Muzeu Českého krasu v Berouně. Ty zapůjčilo Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě. V prostorách muzea byla cítit pravá vánoční atmosféra, která působila na děti i dospělé.
K vidění byly různé druhy betlémů, které pochází ze severních Čech. „Některé jsou ze Šluknovska a Mimoňska a většina pochází z 19. století. U některých se nedochovaly figurky, jinde jsou zase propojeny dvě architektury. Většina se ale nedochovala, protože si je odvezly německé rodiny, když odcházely z pohraničí,“ sdělila Dana Přenosilová, kurátorka výstavy.
Všechny vystavené betlémy byly zajímavé a jedinečné, ale našlo se i pár skutečných unikátů. „Za zhlédnutí stojí určitě ten největší, který je přitažlivý jak pro děti, tak pro dospělé. Jeho stavba skončila někdy okolo roku 1927, je vyroben z překližky a dřevěných figurek a jeho rozměry jsou přibližně jedenkrát dva metry,“ doplnila Přenosilová.
A jak vůbec došlo ke spolupráci mezi berounským a českolipským muzeem? „Došlo k tomu úplnou náhodou. Půjčovali jsme betlémy na výstavu do Jílového u Prahy, kde je viděly pracovnice berounského muzea a napadlo je, že by tuto výstavu mohly uspořádat také v Berouně a my jsme za to moc rádi,“ řekla Eva Reslová, správce výtvarného umění a betlémů ve Vlastivědném muzeu v České Lípě.
Přeprava jednotlivých betlémů byla v režii berounského muzea. „Největší práci dal ten největší betlém, který je složený ze dvou architektur, hodně figur a byl náročnější na převoz. Museli jsme být velmi opatrní,“ sdělila historička Lucie Nájemníková.
K výstavě betlémů je připraven také doprovodný program pro první a druhý stupeň základních škol, který je v režii Anny Pankowské a který se skládá převážně z pracovních listů, omalovánek, vystřihovánek a kvízů. Jedním z projektů je také možnost zapojení do samotné výstavy, kdy děti mohou vyrobit v rámci školního vyučování Betlém o velikosti cca 50 x 50 x 50 centimetrů.
Všech třináct severočeských betlémů spolu s jednotlivými fragmenty si návštěvníci muzea Českého krasu v Berouně mohou prohlédnout až do 7. ledna příštího roku.
Echo 25. 10. 2006: Geologickou exkurzi zvěčnili filmaři
Podzimní geologická exkurze, v pořadí už osmnáctá, se uskutečnila první říjnovou sobotu. Byla věnována památce Jaroslava Petrboka. Zúčastnilo se jí 71 geologů z České republiky.
Exkurze začala v berounském Muzeu Českého krasu, kde si účastníci prohlédli geologicko-paleontologickou expozici Barrandien, Jeskyně a jeskyňáři v Českém krasu a Geopark Barrandien. „Z muzea se výprava přesunula na trasu Beroun – Srbsko, kterou absolvovala po levém břehu Berounky. Prošli jsme nejprve vulkanicko-karbonátovou sérií silurského stáří a navštívili diabasový lom s ukázkami takzvaného žabáku,“ uvedla o exkurzi geoložka berounského muzea Irena Jančaříková, která ji společně s dr. Petrem Budilem, dr. Pavlem Röhlichem a dr. Jiřím Kovandou vedla.
V legendárním lomu Alkazar, kde Němci za druhé světové války budovali podzemní továrnu a kde je úložiště radioaktivního odpadu si geologové prohlédli některé štoly. „Zaujaly je i negeologické objekty, kterými jsou bunkry nazývané řopíky, které patřily k Československé opevňovací linii z let 1935 až 1938 a jsou vidět v údolí Berounky,“ prozradila na své kolegy Irena Jančaříková.
Prošla s nimi kolem kultovní Barrandovy jeskyně i známých archeologických lokalit. „Geologové se seznámili se statigrafií devonských vápenců stupně prag. Možná některé z nich trochu mrzelo, že si nemohou odnést nějaké vzorky. Tuto příležitost měli pouze v kameništi Geoparku Barrandien, kde si mohli nasbírat zkameněliny, horniny i minerály, které jsme pro ně do muzea navezli z několika lokalit,“ dodala berounská geoložka.
Část dne strávili s geology filmaři, kteří podle pokynů režiséra Josefa Harvana natáčeli dokument v rámci projektu Montanistika ve Středočeském kraji. Návštěva profesionálních geologů v berounském muzeu svědčí o tom, že prezentace geologie je v tomto kulturním zařízení na vysoké úrovni.
Berounský deník 23. 10. 2006: Meč z berounské studny podlehl korozi
Středověk bývá označován za tvrdý, hrubý a špinavý. Představy o hygieně tehdejších obyvatel měst však mohou být docela zkreslené. Dokazují to latríny objevené při záchranném archeologickém výzkumu, který v minulém roce probíhal v Havlíčkově ulici. Byly vypletené proutím zpevněným mazaninou. Pokud sloužily svému účelu, pravidelně se čistily. Dokonce se dochovaly písemné zprávy v podobě účtů za tuto práci. Fekálie se používaly například při dobývání hradů, kdy je obléhatelé metali za hradby na obránce. Traduje se to například o dobývání Karlštejna husity.
Z pohledu archeologa však začínají být latríny zvlášť zajímavé, až když se přestaly používat a staly se z nich odpadní jámy. „Obyvatelé města sem házeli nepotřebné věci z domácností. Díky tomu se podařilo získat množství zajímavých nálezů,“ uvedla archeoložka Irena Benková. Podobné poklady skrývaly také středověké studny. Zvláště ty obložené dřevem jsou unikátním objevem z berounské Havlíčkovy ulice.
Výstava Archeologie královského města Berouna, která v přízemí Muzea Českého krasu potrvá až do 5. listopadu, však ukazuje na mnoha fotografiích i postup archeologického výzkumu a některé neobvyklé exponáty. Pecky z ovoce, keramické hračky či kožené předměty, které musí být uložené v tekutině, aby se nerozpadly. „Tento osud potkal meč z období třicetileté války, který jsme stihli pouze vyfotografovat a podlehl korozi,“ upozornila Irena Benková s tím, že se podařily pouze tyto snímky.
Výstava představuje výsledky archeologických výzkumů z posledních pěti let. Svým pojetím je vhodná i jako doplněk vyučování.
Echo 11. 10. 2006: Královské město Beroun připravilo archeoložce řadu překvapení
Pozornost lidí, kteří procházejí kolem berounského Muzea Českého krasu, vzbuzují středověké keramické nádoby vystavené v jedné z výloh. Kdo podlehne zvědavosti a vstoupí dovnitř, má možnost seznámit se s archeologickými výzkumy ve městě za posledních pět let. Základ výstavy však tvoří objevy a jejich dokumentace z loňského roku, který byl z pohledu archeoložky Ireny Benkové velmi úspěšný. Návštěvníci se tak mohou na jednom místě seznámit s tím, jak výzkumy probíhaly a co přinesly.
„V době, kdy jsme výzkum prováděli, se veřejnost nejvíce zajímala o objev studní a středověkých latrín. Zatímco kamenné studny jsou relativně běžné, dřevem vyložené, které jsme odkryli v Havlíčkově ulici v Berouně, se dají považovat za unikátní,“ sdělila Irena Benková. Co všechno studny ukrývaly několik století, o tom se mohou přesvědčit návštěvníci v muzeu na vlastní oči.
Velký rozruch i mezi laickou veřejností vzbudil loňský objev latrín. Muzejní výstava poskytuje podrobné vysvětlení, jak vypadaly i proč se v nich dochovaly předměty, které s jejich původním účelem neměly nic společného. „Pokud se latrína používala, vždy za určité období se čistila. Z té doby se v ní žádné předměty nedochovaly, O čištění tohoto zařízení se dochovaly písemné záznamy. Ví se například, že husité při obléhání Karlštejna kupovali od Berounských obsah latrín,“ připomněla zajímavosti Irena Benková.
Z pohledu výzkumu začínají být latríny zajímavé, až když přestaly plnit svůj původní účel a staly se odpadní jámou. Tehdejší obyvatelé tam házeli všechny nepotřebné věci. Po sedmi stoletích se staly cenným dokladem o životě obyvatel středověkého Berouna.
Když se loni v Havlíčkově ulici objevily na poměrně malé ploše dvě studny a vedle několik latrín, nevrhalo to na naše předky příliš dobré světlo. Omlouval je snad jen ten středověk. Všechno však bylo jinak, než to z našeho pohledu vypadá. „Studny pocházely opravdu ze třináctého století, ale latríny na stejném místě vznikaly zhruba o sto padesát let později, tedy v době, kdy už studny byly zasypané, dodala k tématu archeoložka.
Možnost nahlédnout dávným obyvatelům Berouna nejen do kuchyně, ale i na záchod, to je unikátní příležitost. Neláká vás ji využít? Muzeum je otevřené denně kromě pondělí od 9 do 17 hodin s polední přestávkou od 12 do 12.45 hodin. V neděli se otevírá v 10 hodin. Výstava potrvá do 5. listopadu.
Berounský deník 9. 10. 2006: Malíř pomocí štětce zvítězil nad krajinou
Nová výstava v galerii Konírna v Geoparku berounského Muzea Českého krasu nechá návštěvníky nahlédnout do malebné krajiny v okolí Berounky. Autorem obrazů je rodák z Mníšku pod Brdy osmačtyřicetiletý Zdeněk Pátek. Malbu soukromě studoval u profesora Františka Jiroudka, ale sám se považuje víceméně za autodidakta. Před zahájením výstavy jsme mu položili několik otázek.
Proč jste si k výstavě svých děl vybral právě berounské muzeum?
Zaujal mě jeho název. Český kras je moje láska, rád tuto krajinu maluji, rád sem jezdím a mám tady kamaráda Jiřího Teichmanna. Věřím, že můj vztah je z obrazů patrný a lidé to z nich poznají.
Malujete pouze Český kras?
Ne. Věnuji pozornost i Podbrdsku a nyní jsem začal malovat i Český ráj, kde mám chatu. I když se specializuji na krajinu, začínal jsem kdysi s figurální malbou. Zpočátku jsem kreslil tužkou, dělal jsem i portréty. Vyzkoušel jsem různé malířské techniky a zjistil jsem, že nejvíce mi vyhovuje olej a akvarel.
Jaký postup při vaší tvorbě volíte?
Charakteristické pro mě je, že maluji přímo v plenéru. Při malování mi totiž jde o ten nádherný pocit svobody. Někdy je to doslova zápas s krajinou, která člověka doslova pohltí a on chce, aby v zápase obstál a v tom střetu zvítězil. Výsledkem jsou potom emočně silné obrazy. Chci zachytit pohyb krajiny, proto je můj rukopis štětcem nebo malířskou špachtlí dynamický.
Některé vaše obrazy mají velmi výrazné barvy, které v přírodě nejsou běžné. Proč?
Aby co nejlépe vyzněla nálada krajiny. Opírám se o světlo a kontrast, o modelaci barev až o jejich nadsázku. Jdu často až za hranice reality. Dávám do malované krajiny kus sebe.
Jaké pocity máte při své tvorbě?
Když se obraz daří, vzniká absolutní pocit pohody, klidu a vyváženosti.
Stíháte ještě další záliby nebo koníčky?
Mám rád sport. Volný čas trávím v létě na kole a v zimě na lyžích.
Echo 4. 10. 2006: Malíř se zamiloval do Českého krasu
Malíř Zdeněk Pátek vystavuje své olejomalby v areálu berounského Muzea Českého krasu. Zájemci a ctitelé výtvarného umění je najdou ve výstavní síni Konírna, kde si je budou moci prohlédnout až do 5. listopadu. „Maluji především Český kras a Brdy, ale zúčastňuji se i malířských plenérů v Českém ráji,“ řekl malíř při vernisáži. Na jeho obrazech se objevují známá a oblíbená místa Svatý Jan pod Skalou, Berounka u Srbska či u Karlštejna, skály u Tetína a další místa v okolí Berouna. Malířův rukopis je nepřehlédnutelný a dobře zapamatovatelný. Návštěvníci výstavy si mohou prohlédnout i Geopark, v němž je výstavní síň umístěna.
Echo 4. 10. 2006: Zkameněliny zlákaly k výletu desítky zájemců
Výprava za zkamenělinami, tak by se dala nazvat osmá exkurze berounského Muzea Českého krasu. Konala se v sobotu s programem, který uspokojil účastníky se zaměřením na přírodu i historii a etnografii. Z Berouna v 9 hodin vyjel nejen plný autobus, ale také osm osobních automobilů. „Zájemců totiž bylo tolik, že se do autobusu nevešli a nechtěla jsem nikoho odmítat. Už je to tradice, že exkurzí se zúčastňuje několik desítek lidí. Nabízím jim, aby se k výpravě připojili vlastním autem,“ řekla organizátorka exkurze, geoložka berounského muzea Irena Jančaříková.
Velký úspěch měla návštěva Velkolomu Čertovy schody, lomu Plešivec a Červeného lomu, kde se návštěvníci seznámili s těžbou vápenců, geologií a rekultivací lomů. V některých místech si mohli za pomoci geologického kladívka sbírat zkameněliny.
Po obědě vedla cesta výpravy do Litně. V Muzeu Svatopluka Čecha a Jarmily Novotné podávaly výklad odborné pracovnice berounského muzea. „Návštěvu Litně jsem do programu zařadila proto, že je zde hrob Otomara Pravoslava Nováka. Tento paleontolog byl jediným žákem Joachima Barranda. V Litni má svůj památník i význačný český paleontolog a statigraf Ivo Chlupáč,“ vysvětlila Irena Jančaříková.
Na závěr se účastníci exkurze podívali do liteňského kostela sv. Petra a Pavla, kde se z výkladu o jeho historii dozvěděli řadu zajímavostí.
Podbrdské noviny 29. 9. 2006: Při tvorbě zažívá malíř pocit svobody
Krajina Českého krasu štětcem Zdeňka Pátka je název nové výstavy, která je až do 5. listopadu k vidění ve výstavní síni Konírna berounského Muzea Českého krasu. Malíř Zdeněk Pátek žije v Praze, ale své dětství a mládí prožil v Mníšku pod Brdy. Zamiloval si krajinu v okolí Berounky, která se stala hlavním tématem jeho tvorby. Maluje však i Brdy a v poslední době i Český ráj. Charakteristické pro něj je, že zásadně maluje v plenéru. „Při tvorbě mi jde především o naprostý pocit svobody,“ řekl malíř, který soukromě studoval u profesora Františka Jiroudka, ale jinak se považuje za autodidakta. O tom, jak vidí zajímavá místa Českého krasu se zájemci mohou přesvědčit denně mimo pondělí.

| Vytisknout tiskovou zprávu Vytisknout tiskovou zprávu