První cechy, organizace, které začaly vznikat, aby uchránily městské řemeslníky před vnější konkurencí, byly na Podbrdsku ustanoveny v Berouně. Nejstarší zmínka o nich pochází ze 14. století. K nejvýznamnějším a nejváženějším cechům patřily cechy potravinářských řemesel.
Berounský cech mlynářů měl dlouhou historii, jeho artikule údajně potvrdil císař Karel IV. První písemné zmínky o cechu však pocházejí až z 16. století. Existence pekařského cechu v Berouně je písemně doložena ve stejné době. Z majetku pekařů se dochovala vzácná symbolická mistrovská zástěra, kterou daroval cechu za poctivé dílo sám Rudolf II.
Dalším váženým cechem byl cech řezníků. Jejich řemeslo patřilo mezi výnosné a bylo jedním z mála, které si udrželo prosperitu i v dobách nouze. Po třicetileté válce bylo v Berouně 12 řezníků, což byl v té době největší počet řemeslníků jedné profese. Počátky cechu můžeme hledat na přelomu 15. a 16. století. Mezi početné cechy v Berouně patřily i sladovníci a mlynáři usazení na Berounce.
Členové cechů hráli i velmi důležitou roli jako zástupci v městské radě, kde se přímo podíleli na správě Berouna. Dočteme se například o primátorovi Janu Krčkovi – soukeníkovi.
Neopominutelná je společenská role cechovních sdružení, která utvářela svými rituály, jakými bylo např. jmenování mistrů nebo církevní procesí, kulturní život města.
Početné zastoupení měly i cechy krejčovský, ševcovský,
Hodiny z dílny Antonína Engelbrechta
soukenický a tkalcovský. Hlavními představitelikovodělných řemesel v Berouně byli kováři. Artikule získal kovářský cech v 16. století. Později se jedním odvětvím černého řemesla stali berounští puškaři. Jedním z posledně ustanovených cechů v Berouně byl cech cvočkářů a zámečníků. Sdružoval k sobě také ostruháře, plechaře, kotláře a klempíře. V cechu patera řemesel, jehož počátky se datují do 2. poloviny 16. století, se postupně sešli hodináři, zámečníci, tesaři, kameníci, sklenáři, truhláři, zedníci a klempíři.
Tento cech se pravděpodobně v polovině 16. století přetvořil na sjednocení zvané „rajcech truhlářský“. Proslulost získali členové cechu Jan a Antonín Engelbrechtové, stavitelé nástěnných, přenosných i slunečních hodin.
Nejvyhlášenějšími berounskými řemeslníky byli berounští hrnčíři, a to již ve 14. století. Mezi léty 1540 – 1618 se nalézalo v Berouně celkem 12 hrnčířských dílen. Jejich výrobky se úspěšně prodávaly daleko za hranicemi města, berounské zboží mělo povolení prodeje i na pražských trzích. Vilém i Petr Vok z Rožmberka si nechali berounskou keramiku vozit do Českého Krumlova a na Třeboň. Při korunovaci krále Matyáše v roce 1611 se popíjelo víno na zdraví krále z berounských džbánků.
Konec cechů přinesl rok 1886, kdy byla podle živnostenského řádu z roku 1859 a jeho novelizace z roku 1883 založeno v Berouně společenstvo smíšených živností, kam postupně cechy přecházely.
From the history of Trades in the Town of BerounThe earliest mention of guilds – organisations created to protect urban artisians from the external competitors – within the region of Beroun dates from the 14th century. The largestr and most acknowledged ones joined craftsmen dealing with food. The Articles of the Beroun Guild of Millers were allegedly confirmed by the Emperor Charles IV. in the 14th century. However, the first written record of guilds in Beroun comes from the early 16th century. The Emperor Rudolf II. awarded this guild of Bakers a symbolic master apron for their honesty. Another honourable guild was the Guild of Butchers dating from the turn of the 15th and 16th century. Their craft was one of the most profitable and kept prospering even in times of poverty and bad need. After the Thirty Year War there were 12 butchers in Beroun which was the largest number of craftsmen of one profession at the time. The last food corporation was established by brewers. Numerous artisians also joined guilds of tailors, shoemakers, weavers or drapers. Blacksmiths, as the prevailing metal craftsmen, gained their Articles in the 16th century. And gunsmiths had a guild of a long tradition too. One of the last guilds in the region was the Guild of Nailsmiths and Locksmiths. Transmiths, cauldron makers and plumbers established their guilds as well. A guild of several crafts originated in the middle of the 16th century and was gradually joined by watchmakers, locksmiths, carpenters, stonemasons, glaziers, joiners, masons and plumbers (craftmen of different proffesions joined in a large, rich guild) in the 16th century. For example Jan Antonín Engelbrecht, members of that guild, were renowned makers of wall and portable sun dials. Potters became the most succesful craftsmen in the Beroun as early as in the 14th century. Their reputation flourished in the 16th and 17th century. Today we know about 12 pottery workshops in Beroun existing between 1540 and 1618. Their products were successfully sold and appreciated far beyond the city. For example Vilém and Petr Vok of Rožmberk imported ceramics to Český Krumlov and Třeboň. And on the coronation of king Matthias in 1611 everyone celebrating the new king drank wine from Beroun mugs.The Beroun guilds came to their end in 1886 when the Fellowship of Beroun Mixed Trades was established in accordance with the Trade Regulations from 1859 and amendment from 1883.
|
Vytisknout tiskovou zprávu
